close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Druhý rozhovor se Simbou

19. listopadu 2010 v 22:10 | Keta |  Rozhovory
"Pokračování" mojí "povídky" xD

První film očima Simby

            K dalšímu rozhovoru jsem se rozhodla na základě čistě teoretické úvahy, která mi bleskla hlavou hned po tom, co lví novinář odešel s tím, že musí nafotit nějakou žirafí modelku. Ona úvaha zněla jednoduše: "Třeba bych z toho taky mohla něco vytřískat." A do prostých slov by se dala převést způsobem: "Co kdyby mi za to začali platit?" I když jsem si nebyla přímo jistá, jestli náhodou už nyní nedostávám dost slušnou výplatu, protože má mysl už dávno plula někde jinde a já nebyla schopná se na cokoliv přímo zaměřit…

            Samozřejmě kromě Simby, kterého jsem znovu vyhledala. Trochu mě překvapilo, že na mě kývl, jako kdyby věděl, proč přicházím (on je notes, do kterého si zapisuju rozhovory velmi nenápadný!) a pro tentokrát měl i celkem dobrou náladu. Rozhodla jsem se toho tedy využít a zjistit pro tentokrát nějaké drby z pozadí prvního filmu.
            "Zajímá mě první film, o kterém jsi minule řekl, že by měl mít podtitul Simbův příběh," vysvětlila jsem mu a dřív, než se stihl nějak ohradit (nepůsobil, že by se mu to zrovna zamlouvalo) položila jsem první otázku: "Takže, co mě zajímá asi nejvíc je smrt tvého otce Mufasy… Jak je možné, že při natáčení filmu někdo zemřel přímo před kamerou?"
            To ovšem Simbu jen pobavilo: "Umřel? Ale prosím tě! Neříkej, že jsi jim na to skočila! To samozřejmě bylo ve scénáři, ale hned po tom, co se dokončila scéna s tím, jak na mě mluví z oblak, se Mufasa zvedl a odjel na Malorku. Když mu řekli, že by na Lví skále neměl být, protože je mrtvý, tak si sbalil kufry a vyrazil. Na rozloučenou řekl jen to, že ho to kralování stejně nebavilo a ať si to prý užije Scar… Nějakou dobu jsem se radoval, že je pryč - mohl jsem chodit na Sloní hřbitov, kdy se mi zamanulo. Ale když nad tím teď přemýšlím, vlastně chápu, proč to udělal… Že já hlupák podle toho scénáře musel zabít Scara! Mohl jsem zůstat v džungli a měl bych pokoj… Zatracenej scénář!"
            Pokusila jsem se ho zastavit: "Počkej a zabil jsi Scara doopravdy? Jak to vlastně bylo s tím, když na tebe Mufasa mluvil z oblak?"
            "Zabít Scara?" zavrčel Simba, "Bohužel, ten to taky přežil a schovává se na Sloním hřbitově, či příležitostně v Zemi vyhnanců… Když ho ale nikdo nevidí, rád přijde na Lví skálu a směje se mi, že neumím vládnout. Což je teda pravda… Ale abych taky odpověděl na tvou druhou otázku… Jak bys asi myslela, že to bylo udělané, hm? Úplně jednoduše! Rejža řekl, že počkáme, až se naskytne dostatečně velký mrak - jo, to vám taky nepřeju, podobný čekání, když si vedle vás Rafiki prozpěvuje to svoje 'Santasána'! No, když byl mrak konečně na místě - teda samozřejmě, že se posouval oblohou a já se taky musel přesouvat, aby to působilo, že stojí na jednom místě na obloze - jednoduše na něj Mufasu promítali… Já vím, co si asi myslíš, je to celkem zastaralý způsob, ale nechtěli jinak… Jo a jak jsem mluvil o tom Rafikim… Jestli si vzpomeneš na scénu, kde mu před tím, než uteču domů, seberu ten jeho klacek, tak na to taky nemám zrovna skvělé vzpomínky! Museli jsme tu scénu natáčet asi dvacetkrát. A kvůli čemu? Ta zatracená tyč totiž nic nevydržela, a když jsem jí popadl do zubů - prásk - a byla na dvě části. Takhle dopadla snad každá ze scén, dokud to někoho konečně nenapadlo a neudělal extra pro tuhle scénu Rafikiho klacek zevnitř vyztuženej železnou hůlkou… Byla to příjemná změna a bylo fajn do toho kousat… Pak se mi ovšem ještě jednou v té scéně povedlo kousnout Rafikiho do ruky, místo do klacku a on tam asi hodinu ječel, že jsem mu ukousl ruku - přitom tam měl jen škrábnutí, to nechápu… Víš, že rozdíl mezi krví z tepny a z žíly se dá poznat podle chuti?"
            To jsem pro jistotu nechala bez komentáře a zamířila do jiné oblasti: "Vy jste skutečně jedl hmyz, jak to bylo ve filmu?"
            Po té otázce ovšem Simba vyskočil jako na pérku a upřel na mě vraždící pohled: "Rejža mi tvrdil, že ve filmu řeknou, že to maso z gazely jenom vypadá jako červ! Že to bude v titulkách dole na obrazovce, nebo něco takovýho!! A ty mi tady teď říkáš, že nedodržel svůj slib?! Celé národy si myslí, že král Simba se živil hmyzem?!"
            Chtěla jsem něco říct a uklidnit ho, ale jeho záchvat byl příliš zajímavý. Pokračoval: "Timon s Pumbou možná jedli pravé brouky, ale já nikdy! Jak si můžou dovolit mě takhle znemožnit! Ještě jsem neslyšel nic absurdnějšího! Já a jíst hmyz! No počkej, rejžáku, já tě roztrhám na cáry!" Při poslední větě zahrozil kamsi k obzoru. Když si všiml mého zmateného výrazu, dodal: "Víš, on ten rejža je z Ameriky, takže mu vyhrožuju přímo z očí do očí!" Po chvilce jsem konečně pochopila, že směrem, kterým se dívá, je Amerika.
            "Ale no tak, pane Simbo!" pokusila jsem se ho uklidnit, "Řekněte mi radši, jestli náhodou není i vaše láska k Nale hraná…"
            Trochu to zabralo a Simba zavzpomínal: "No, řekl bych, že ne, ale… Víš, že nám Zazu říkal, že se vezmeme? Samozřejmě, že mu to nevyšlo… Ani jsem to pravidlo nemusel zrušit já… Šlo jen o prostý fakt, že v Africe úřady zakazují manželský vztah dvou lvů. Máme samozřejmě povoleno vybrat si lvici, mít s ní lvíčata… Ale nemáme svatbu… Protože mi vysvětli, kdo by chtěl pořádat svatbu pro lvy? Kdo by nalovil na svatební hostinu? Ne ne, svatba není pro lvy… Takže já a Nala nejsme manželé… Čehož ovšem někdy lituji, protože občas mám chuť se s ní rozvést…"
"I když," navázal po chvíli, "když jsme byli malí, bylo to fajn… Jen natáčení scén ze Sloního hřbitova mě trochu štvalo… Víš, to je problém hyen… Nejsou schopné hrát podle scénáře a nerozumí filmu… Takže když se jim řeklo, že ve scéně na Sloním hřbitově nám - mě a Nale - nemají ublížit, tak co bys čekala? Neobešlo se to bez uspávacích pistolí, protože jakmile byla někde scéna, že jejich zuby jen o kousek minuly naší kůži, bylo to kvůli tomu, že přesně v ten moment do hyen střelili. Kdyby ne, s radostí by nás rozcupovali, i když to měli jen hrát!"
Zatvářila jsem se šokovaně, ale pak jsem mávla rukou: "To, co mi tu říkáte, je velmi zajímavé, děkuji, ale už toho necháme, nestačí mi notes."
Za to jsem si vysloužila Simbův nechápavý pohled, ale bylo mi to jedno… Příště už půjdu za někým jiným…
 


Komentáře

1 Lai | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 23:12 | Reagovat

Zbožňuji Tvé rozhovory ;)

Hm ... tak si říkám ... od kdy jsem člen, smím-li se zeptat? :D Je to pro mne totiž novinka.

2 Nala | 20. listopadu 2010 v 11:43 | Reagovat

Příště jdi za Nalou! :) Budu ti odpovídat ^^

3 lvicek99 | Web | 20. listopadu 2010 v 12:32 | Reagovat

[2]: Potom jdi zase třeba za Scarem XDDD

4 sarafína | Web | 18. dubna 2011 v 16:37 | Reagovat

[3]: A potom za Zazuem xDD To bude sranda XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.