...Themba se zase uklidnil. Náhle na něj vyskočily nějaká dvě stvoření podobající se lvicím, jenže to nebyly lvice. Tedy... byly, ale měli na sobě lebky antilop, takže dokonale působily jako duchové. "Teď nás poslouchej..." začala jedna z nich...

"Víš, co po tobě chceme!" vyjela na něj tak, až Themba spadl na zem. "Co-co??" udivil se lvíček a sbíral se ze země. "Oh drápe...* hloupější princátko jsem nikdy nepoznala..." zanadávala potichu ta lvice, ale Themba ji slyšel a zamračil se. "Tak abyste věděli, já nejsem hloupý! A neříkejte mi princátko!" vyskočil konečně na všechny čtyři a rozhodl se lvici škrábnout svou tlapičkou. Ale jen co se jeho drápky dotkly lebky, ta upadla a lvice nevěděla, jak reagovat, stejně tak ta druhá. Nakonec se rozesmála. "Grr, buď z ticha, Isho!" poručila ta první té druhé lvici, zřejmě to byla Isha, když na ni tak volala. "To musím všechno dělat já..." ozvalo se z křoví. A aby toho nebylo málo, objevila se ještě třetí lvice s maskou! Přišpendlila Thembu k zemi a zavrčela na něj "Tak poslouchej, ty malý, nafoukaný princi! Jsi jen hloupé malé lvíče, které nemá o životě Vyhnanců vůbec zdání! Ty tu teď s námi zůstaneš, je ti to jasné?! Povídám! JE TI TO JASNÉ?!!" zakřičela na něj. Thembovi ležely slzy na krajíčku. Už už se chtěl rozbrečet a potichu odporovat, když v tom ho lvice praštila. Také ji odletěla maska. "Eh, už si tu pitomou věc také radši sundej," poručila Isha Klei (ta "druhá lvice") a strhla z jejího obličeje lebku. "Šéfka zuří," dodala potichu. Themba měl pod pravým okem tři jizvy, z kterých mu valila krev. "Budeš-li odporovat, schytáš další každý den!" dodala lvice stojící nad chudáčkem Thembou. "Tohle je jen varování, prozatím to stačí. A teď ho vy dvě odveďte," poručila lvice, znechuceně odcházejíc. "Tak pojď, maličký, vstávej," řekla mu mile Klea, ale na úsměv se neodvážila. Themba se pomaličku zvedal a když byl skoro nahoře, Klea do něj jemně šťouchla, aby se princ vůbec celý, kompletně zvedl. "Uh.. díky..." řekl nejistě Themba, Klea mmu darovala laskavý pohled. V tu za nimi přišla Isha. Zastavila se těsně u Themby, zastrčila drápy a utřela lvíčkovi slzy. "Lepší?" usmála se. Nakonec se princ usmál také. Ale ještě lvicím nevěřil úplně. "No tak, pojď přece!" Themba byl tak zasněný, že si ani nevšiml lvic, které už jsou na cestě zpátky do Vyhnanství.
Rozhodl se je i přes vešekeré nejistoty následovat. Ještě před pár krůčky do Vyhnanství Klea pošeptala lvíčkovi: "Thembo... nezapomeň, tvař se, jako kdybychom byli nepřátelé!" byl z toho trošičku udivený, ale když Klea dodala kvůli ostatním, už pochopil. "Jasně!" Hned po příchodu k němu přiběhla Shara. Už v běhu se na něj chtěla vrhnout a zkusit si s ním, jak umí bojovat. "Ne!" Isha se před Thembu postavila a zavrčela na Sharu. "Hele, Isho, zdovolíš mi, prosím?! Chci s Thembou bojovat a vyzkoušet si ho tím!" podotklo lvíče. Themba se krčil za Ishou. "Tak na to zapomeň, drahá lvice! Jestli chceš s někým bojovat, tak jedině SE MNOU!" vystrčila drápy. "No nic... příště tu už maminka nebude, aby tě chránila!" řekla ještě Shara na odchodu Thembovi. Tu si Themba vzpomněl na Kiaru, Kovua, na Lví Říši... na svou pravou matku... "Mami..." vzlykl Themba. "To nic," utěšovala ho Isha. "Teď budu tvá náhradní matka já," dodala. Náhle se ozval hlas Safuny. "Co jsi to říkala? Ujmout se pokolení zrádců?!**" "Víte, paní, on vlastně chtěl být s námi a chtěl být převychován, víte... že je to tak?!" obhájila se Isha, pak pohlédla na Thembu a jakoby jí to Themba vyčetl z očí, že má lhát. "A-ano..." přitakal a sklopil zrak k zemi. "Pak... za něj ručíš ty!" dořekla Safuna a odskočila někam jinam. "Jistě, madam! Eeh, nebudete litovat! He heh!" zavolala ještě na Safunu. "Uh... to bylo o chloupek, že jo? Máš hlad?" Themba přikývl. "Tak pojď, najdeme nějakou krysu..." řekla usměvavě Isha. Zrovna, když Themba přemýšlel o vyhnancích s kladnou povahou, vytrhla ho ze snění ta krysa. "Co? Krysy?"
*to "Oh drápe..." je něco jako "Oh lví bože..." nebo bez toho lví... prostě tak nějak ;)