No vidíte, že jsem se k tomu dostala! :D Napsala jsem další kapitolu! xD
Mnoo... Ráda vám sděluji, že se nemusíte bát - tohle nebude další povídka o boji vyhnanců a Simby... jak už sama vypovídá jedna postava, která se nám dostává do hry... i když tato postava vůbec nepatří do toho časového období! :D
Poperte se s tím sami, zatím nemám v plánu vám vyzrazovat, co to znamená... xP
<-- Předchozí ------ Další -->
Kapitola 2.
Zira si Vitani změřila přísným pohledem.
"Ukázala jsi, že jsi věrná dcera, avšak abych měla jistotu, musím tě požádat ještě o jednu věc…" promluvila.
"Samozřejmě," přikývla Vitani klidně, i když v nitru hořela zvědavostí, co po ní matka chce.
Oči Ziry se přivřely, když promluvila vyzývavým hlasem: "Přísahej, že budeš vždy stát na mé straně."
Vitani překvapeně zavrtěla hlavou: "Proč? Jsi přece má matka, to dá rozum, že budu…"
"Ne," Zira vycenila tesáky, "dej mi, oč tě žádám!"
"Dobrá," Vitani sklonila zrak k zemi, aby dala Ziře najevo, že se omlouvá za svůj přestupek. Pak vyrovnaně prohlásila: "Přísahám, že budu vždy stát na tvé straně."
"Děkuji, dcero…" v Ziřině úsměvu se mihlo cosi nebezpečného, "nyní, když jsme si jisti sami sebou… můžeme se vydat do boje."
* * *
Zelené oči zazářily, když je jejich vlastník prudce otevřel. Ve tmě, která na onom místě panovala, nebylo vůbec nic vidět, avšak lev přesto zvedl tlapu a protřel si levé oko.
Kdokoli jiný by si myslel, že to udělal proto, aby lépe viděl. Jenom sám lev věděl, že to dělá proto, aby se dotkl své jizvy.
"Bojte se chvíle, kdy znovu spatříte temného lva!" pronesl jakoby sám k sobě, "Bojte se chvíle, kdy znovu spatříte Scara!"
* * *
Banzai se rozhlédl po ostatních hyenách. Nyní se na chvíli zastavili, aby si odpočinuli po dlouhé cestě. Nacházeli se několik kilometrů za Sloním hřbitovem, ovšem jediná změna v okolí byla, že ubylo koster. Jinak tu byla stejně zničená zem jako tam.
Pak Banzai spatřil tu, kterou hledal. Přiběhl k Shenzi. Když ho spatřila, zhluboka si povzdechla: "Co tady děláš?"
"Chci se tě na něco zeptat," odpověděl. Chvíli váhal a pak se pomalu zeptal: "Máš vůbec ponětí, kam to jdeme?"
Upřela na něj planoucí pohled: "Jdeme tam, kam jít musíme! Jdeme do našeho vysněného ráje! Jdeme zkrátka domů!" Pak odvrátila zrak a potlačila vztek, který se jí začal ozývat v hlase.
Smutně se usmál, "Je toho na tebe moc, viď? Nejspíš bych ti měl nějak pomoct, ale…"
"Ne, ne…" zavrtěla hlavou, "To je v pořádku. Není toho na mě moc. Tady jde o něco jiného…" Zahleděla se k obzoru, jako by tam něco hledala.
"…mám strach," zašeptala, tak tiše, že je skoro nebylo možné zaslechnout. Banzai, který to zaslechl, si sedl vedle ní: "Jsi ta nejlepší vůdkyně, jakou jenom můžeme mít…"
Vrhla na něj smutný pohled, kterým jako by říkala: "Nesnaž se mě uklidnit, stejně to nedokážeš."
Chvíli bloudil pohledem po zemi, než se zdráhavě odvážil olíznout jí tvář. Pak se rychle sebral a odešel a zanechal tam Shenzi sedět plnou pochyb.
* * *
Kovu se odloudal do jeskyně a Nala se zatím rozhlédla po osazenstvu Lví skály. Přejížděla očima po lvicích, jak po bývalých vyhnancích, tak po těch z vlastní smečky.
Pak si náhle něčeho všimla.
"Kde je Vitani?" podivila se překvapeně, když si uvědomila, že mladou lvici nikde nevidí. Ohlédla se, přesně ve chvíli, kdy k ní zezadu zamířil Zazu.
"Potřebujete s něčím pomoct, má královno?" otázal se s drobnou poklonou.
"Najdi Vitani. Nic jí nevzkazuj, jen chci vědět, že tu je," usmála se Nala klidně, "Nerada bych, aby některý z vyhnanců něco provedl, sotva se s nimi spřátelíme…"
"Má paní!" odpověděl Zazu a vznesl se.
* * *
Vitani se nejistě ohlédla. Zira si toho všimla a usmála se: "Už tě nejspíš hledají, taky mě to napadlo…"
Její dcera jí věnovala tázavý pohled.
"Chci po tobě jednoduchou věc," řekla Zira, "Stačí mi jediné - zjisti, jestli je Kovu stejně moudrý jako ty. Pokud zjistíš, že ne, klidně ho nech, ať si hraje na hodného po boku Simby…"
"Můžu…" Vitani Ziře skočila do řeči a vysloužila si za to nazlobený pohled své matky. I přesto však pokračovala: "…můžu se zeptat, co chceš dělat? Už jsi vymýšlela tolik plánů, jak se Simbovi pomstít… Jak získat vládu na Hrdou skálou… Chceš vymýšlet nový?"
Na Ziřině tváři se objevil téměř šílený úsměv: "Ne, nemám vůbec žádný plán. Jen počkej, Vitani. Ty jsi vždy byla moc prudká a bojovná." Uchichtla se, což jen podtrhlo její výraz maniaka.
Vitani si měřila svou matku nechápavým pohledem, když o ní podruhé ve svém životě zapochybovala…
"Věř mi, dcero…" Zira přivřela oči, "Počkej do zítra. Jsem si víc než jistá, že se přes noc stane něco důležitého… A pokud se pletu… tak přinejmenším před noc vymyslím nový plán."
Lvice se otočila a zamířila pryč.
"Kam jdeš?" vykřikla Vitani.
"Přespím v Zemi vyhnanců…" odpověděla Zira, aniž by se ohlédla.
"Hm," Vitani za ní vrhla starostlivý pohled, "Tak…"
Chtěla ještě něco říct, ale Zira jí už zmizela z dohledu.
"…Tak dobrou noc, mami," povzdechla si a vydala se ke Lví skále.






Super ! Umíš nádherně psát je to opravdu fascinující :) A .. jestli ten lev v té jedné části je Scar .. tak to bude úplně bez chyby xDD