Nesplněný sen | 1. Díl

Ahoj, tak to jsem já, princezna Caro. Budu vám vyprávět svůj příběh, tak doufám, že se vám bude líbit. Žiju na Lví Skále a můj prapradědeček se jmenoval myslím nějak Kovu. Ano, tak. Moji rodičové byli nějací potulní lvi a matka mě jednou zanesla před Lví Skálu, bylo to pár dnů po mém narození. Pak ji našli mrtvou poblíž mého nového domova. Když mě před vchodem do skály našli, stala jsem se princeznou. Zaučoval mě banánorožec Zuro, ale toho už nahradil mladý Ayfis. Právě se toulám po území skal a výstupků. Zatím z lvíčat znám jen mého malého bratra Claye. Tak doufám, že tu nejsem jen jedinné lvíče, když nepočítám mou rodinu.

Ach jo, už je to otravné, pořád jsem ještě nikoho nepotkala. Možná, že tu vážně nejsou další lvíčata. Když už se tu celý ten den toulám, docela mi vyhládlo. Budu tu sedět a čekat, dokud neuvidím, jak jdou lvice z lovu, touto cestou chodí den co den. Potají si utrhnu kousek a pak si sednu na nějakého zabitého pakoně... ano! To je dobrý plán! He he a pak mě lvice odnesou až na Lví Skálu. Snad mi to vyjde. Počkat, co to bylo za... šustnutí?

Otočila jsem se. Někdo na mě spadl a já se rozplácla na zem. "ÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!!!" napadlo mě zaječet a tak jsem to taky udělala. Nevím proč, ale jaksi jsem omdlela.

"A sakra... že jsme ji zabili...?" "Já to nebyl! To Lars!" "Zmlkni, Bosi, nikdo na tebe není zvědavej..." Hele, hele, už se probouzí! Buďte zticha!" slyšela jsem něčí hlasy. Otevřela jsem oči a pomalu se rozkoukávala. Nejdřív jsem viděla zamlženě, ale pak jsem uviděla...

"Caro...?" "Co? Kdo je ksakru Caro a proč má tak blbý jméno?!" "Caro je má ségra!" došlo mi to. "Clayi?!" otevřela jsem oči úplně.

"Clayi, co tady děláš?! A s kým to ksakru seš..?" rozhlédla jsem se.

"Eww... asi ztratila polovinu mozku," rozesmála se krémově zbarvená lvice. "Můžeš být laskavě potichu?! Nikdo se tě na nic neptal!" okřikl ji někdo zezadu. "Proč jsi jí políval tou vodou... nebyla by možná tak hloupá..." "To je moje ségra a ona není hloupá!" "Clayi ty jsi z nás ten nejmladší takže ty bys měl být zticha úplně nejvíc." "Jak jde úplně nejvíc?" "No to já nevím... hlavně ji nechme, ať se představí." "Chceš se rvát?" vycenila na mě zuby jedna ze lvic. "TANIO, ONA SE PŘEDSTAVÍ!!!" zakřičel na ni hnědě zbarvený lev. "No jo tak promiň no..." odmlčela se. "Jak se jmenuješ?" zeptal se šedý lev. "Já jsem Neiko." představil se hrdě. "Hm, jasně... hele, jeho si nevšímej, ten se pořád jenom vychlubuje a myslí si, jak je dobrej," pošeptala mi lvice, která mi nabídla bitvu, ale on to asi slyšel, protože udělal typickou "pózu", když se někdo uráží. "Já se jmenuju Tania, tohle je April, ten hnědý milý lvíček je-" "Já jsem Larson, ale klidně mi říkej Lars." usmála jsem se. "Jasný..." řekla znuděně Tania a pak pokračovala. "Ten uraženej není Neiko ale Boston. A ty jsi?" dokončila a usmála se na mě. "To je moje ségra a jmenuje se Caro. Vždyť jsem vám říkal, že vám ji jednou představím!" skočil přede mě bráška a pochlubil se. "Jo, já jsem Caro," potvrdila jsem. "To je fakt moc hezký jméno," podotkl Larson. April a Clay se na něj znuděně podívali. "Fakt!" sklopil uši Larson a trochu ucouvl. Bezva, aspoň mám nové kamarády, pomyslela jsem si. "To by stačilo, a teď se půjdeš rvát?" nabídla znovu Tania. Všichni jsme se rozesmáli. "Dobře, ale moc toho neumím." postavila jsem se.
Tohle je jenom první díl, ten příští snad bude lepší.. XD Je to můj (teprv) druhý fotopříběh... XD
NIKDO MĚ TO UŽ NEOPRAVUJTE, HLAVNĚ TY NE, ANY LÍNÁ A SARAFÍNO!!! A (možná) ANI TY NE LVÍČKU!!!






Jé, to bude zase doba, než se zorientuju v postavách :D Zatím rozpoznýávám jenom April xD
Každopádně se moc a moc těším na další dííl! x)