Zira konečně padla, sklouzla po špíně a zanechávala za sebou krvavou stopu. Pokusila se vstát, ale ihned znovu upadla; byla poražena.
Simbova smečka a vyhnanci se kolem ní shromáždili v kruhu, sdílejíc napětí, když ji sledovali, jak se její poničené tělo snaží vstát a stále znovu a znovu padá.
Konečně se vzdala a obrátila se, aby vážně pohlédla na Simbu s rozšířenýma očima.
'Ještě není příliš pozdě na to, abys zapomněla na minulost!' řekl jí Simba. 'Vrať se k nám, přejdi na naši stranu! Můžeme ti pomoct!'
Vykročil kupředu, aby jí pomohl, ale ona se ohnala a přinutila krále držet se zpátky.
'Ne!' zašeptala. Vypadalo to, že dav zneklidnil nový výraz, který nasadila. Velký úsměv roztažený po tváři a její ještě více rozšířené oči, lesknoucí se humorem.
'Umírám!' usmála se, 'Jsem poražena!' Rozesmála se a tím přerušila mírumilovné mlčení, které padlo na lvice. 'BOLEST! PRAVÁ BOLEST!' smála se, téměř křičíc ve svém znepokojivém smíchu. 'TOHLE JE TAKOVÁ LEGRACE! MOJE VLASTNÍ SMEČKA SE OBRÁTILA PROTI MNĚ... UAHAHAHÁ! JE TO TAK LEGRAČNÍ! MOJE VLASTNÍ DĚTI...' Otočila se na Kovu s tak rozšířenýma očima, že téměř zakrývaly zbytek tváře. 'TY! TY JSI TAK... HLOUPÝ!' Vybuchla v dalším hysterickém záchvatu. 'SBOHEM, MÍ PŘÁTELÉ! UŽILA JSEM SI TOLIK LEGRACE! TOHLE VŠECHNO BYLA TAKOVÁ ZÁBAVA! DĚKUJI VÁM!' Řvala v čirém veselí.
Kiara vystoupila z davu. 'Musíme jí pomoct!' vydechla.
'NE!' Vitani jí skočila do cesty a obrátila se ke své matce. 'Ona to takhle chce...'
Smečka v tichu sledovala, jak se Ziřin smích nese nocí a pomalu odumírá, jak se ztrácel i její vlastní život.