Z mého hlavního blogu... ;) (Možná bych mohla někdy přeložit další, co myslíte...? :D)

Co kdyby Scar zabil Simbu jako lvíče? Co kdyby lvice byly na lovu a našly ho?
***
Sarabi se náhle zastavila. Sarafina a Nala se zastavily hned za ní.
"Ne..." zašeptala. Vrhla se k malé, zhroucené postavě. Postava byla pokryta šrámy a modřinami. "Simbo!" vykřikla. Rozeběhla se k němu a vzala ho do tlapek. Princ byl mrtvý.
Nala zalapala po dechu. Šokována zabořila tvář do matčiny srsti.
Mrholení zesílilo. Za okamžik se změnilo na hustý déšť. Velké kapky skryly jejich slzy. Kdesi blízko zahřmělo a přehlušilo jejich žalostné volání k nebeským výšinám, když si tři lvice vylévaly srdce od bolesti.
***

Sarafina vedla svá lvíčata domů a dávala si pozor, aby se Mheetuovi nic nestalo. Když Mheetu zasténal 'Bolí mě nohy' otočila se a pohlédla na Nalu.
"Mheetu," usmála se.
Nala náhle strnula a hlasitě zavrčela a Sarafina se otočila zpět, aby se podívala před sebe. Ztuhla a sledovala usmívajícího se Scara a dvě hyeny, kteří se k ní blížili.
"Má drahá Sarafino, neustále si způsobuješ nějaké problémy, že?"
Hyena se zasmály, když se Sarafina bojovně prohnula v zádech.
"Moje hyeny mohou a lehko zabijou tvá lvíčata, nebudu ti lhá-"
"NEPŘIBLIŽUJ SE K MOJÍ RODINĚ!" zařvala zuřivě Sarafina, když se připravila na souboj.
Scar ztuhl, protože takovouhle reakci od lvice neočekával a na okamžik se přestal samolibě šklebit. Nebyl úplně hloupý... Ona by chránila a bude chránit svá lvíčata až do své smrti. Střelil rychlým pohledem po Shenzi a Banzai a hyeny se prohnuly v zádech a začaly vrčet na lvici.
"Tak pojď, Sarafino..." zavrčel.
Nala vyděšeně zírala na scénu před sebou a potom se podívala na svého třesoucího se bratra mezi svými předními nohami. Mheetu vyjekl, když spatřil jednu z hyen, jak skočila na jeho matku. Zcela zděšená Nala popadla Mheetu, když její matka vykřikla 'běž', a rozeběhla se tak rychle jak jen jí nohy dovolily k Hrdé skále a do bezpečí ostatních lvic, zatímco se zvuk řevu její matky plný hrůzy, bolesti a vzteku rozléval po okolí.

Nala se hnala za zvukem volání o pomoc jejího bratra, již zcela ignorujíc divoké prase, které právě skolila. Přeskočila kládu a ztuhla, když spatřila lva, který běžel pryč a její oči dopadly na bledou siluetu jejího bratra.
"MHEETU!!"
Přiběhla k němu a sledovala, jak neživě leží.
"Mheetu, ne!" vykřikla a zoufale do něj strkala. "Mheetu, prosím, neopouštěj mě! Proboha, Mheetu, vstávej! No tak."
Po tváři jí stékaly slzy, když zjistila, že Mheetu nevstane, a její mysl se zatemnila. Vzhlédla zrovna, když se na obloze objevil slabý paprsek světla a v něm spatřila slabý obraz, když se její bratr šel připojit k jejich matce.
"Matko... Tolik se omlouvám..." zašeptala.

"Uru!" marně se pokusil Ahadi zařvat - již téměř ztratil hlas. Pro celou smečku to byl dlouhý den a jenom se to zhoršilo, když našli slepou lvici Erevu ležet mrtvou u napajedla. Mohatu se jen ztěží udržel a nevyhnal některé členy ze smečky, když slyšel, co si myslí o jeho dceře Uru. Když viděli, jak se tváří, nikdo se mu neodvážil odporovat.
Ze skutečnosti, že je jeho nejlepší kamarádka pryč, možná mrtvá, se Ahadimu udělalalo špatně. Byla to vina smečky, že Uru utekla a kdesi hluboko v sobě ji Ahadi vždy miloval. Ale teď byla pryč a nezáleželo na tom, jak složitě si to vysvětloval, nebo jak hluboce ji postrádal, věděl, že Uru už se domů nikdy nevrátí. Nemohl jí to vyčítat.

Mheetu probudil zlověstný Scarův hlas, tiše broukající melodii ukolébavky.
Mheetovy oči se naplnily děsem. "Dobré ráno, lvíčku." zašeptal Scar.
Jak to mohl Scar vědět? Mheetu věděl příliš moc. Viděl scénu se splašeným stádem.
Mheetu se ani nenamáhal zakřičet. Jenom by tím probudil ostatní a stejně neměl šanci, že by mu pomohli. Scar ho přišel uložit ke spánku. Ale on věděl, že tentokrát, tentokrát už znovu nevstane. Tohle byla jeho poslední ukolébavka.






proč to byla mhetuova poslední ukolébavka ? ale jinak good