close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Shledání matky a dítěte

27. dubna 2011 v 15:23 | Keta |  Přeložené příběhy
Je to jen takzvaná jednorázová podívka, kapitoly to nemá ;)
Jo a přeložila jsem to, ne napsala, pokud jste moc líní, abyste si všimli sami :D
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)

Shledání matky a dítěte

Zira bojovala tak, jak bojovala vždy. Pohazovaná vířícím proudem, otlučená a poškrábaná od suti, kterou řeka sebrala během své divoké cesty, bojovala každým svalem svého těla, aby udržela hlavu nad zpěněnou hladinou.
Nesměli vyhrát, její zrádný syn a vražedné Simbovo dítě. I když ji všichni její spojenci opustili, a dokonce i vychytralá Vitani přelezla na stranu nepřítele; i když přišla o všechny své děti, jedno mrtvé a ostatní ztracené, bojovala dál. Raději svěřila sama sebe řece, než aby přijala pomoc od Kiary a z řeky také povstane. Sama a bez cizí pomoci Zira všechny porazí.
Stiskla čelisti, i když jí voda stále tekla do chřípí. Byla oslepena a ohlušena jejím náporem a nejistá si tím, která cesta vede nahoru. Rozbolely ji nohy, jak se napjala, aby zabránila svému zmáčenému, těžkému tělu se potopit. Byla připravena na Simbu a celou jeho smečku; nyní musela bojovat se samotnou přírodou. Ale stále se nevzdávala.

Její hlava na okamžik vyplula a Zira zalapala po drahocenném vzduchu před tím, než byla opět stažena dolů. Hořká bahnitá voda prosákla mezi jejími vyceněnými tesáky. Ať bojovala, jak chtěla, její plíce se pomalu plnily kapalinou. Její srdce bušilo zbytečně, duníce v uších lvice, jak se snažilo načerpat nedostatečnou dávku kyslíku do bijících končetin - končetin, které postupně začínaly tuhnout pod nemilosrdným bitím proudu.
Pouze její vztek jí pomáhal vydržet. Tak jako rozkazovala Kovuovi během měsíců jeho výcviku, nyní nutila své neochotné tělo, aby plnilo její rozkazy. Ostrá bolest v boku, když narazila do balvanu, ji probrala, připomněla jí, že je ještě stále naživu a tak křečovitě zamáchala předními nohami. Její tlama opět prorazila hladinu, ale tak krátce, že nestihla popadnout ani trochu vzduchu. Zaklonila hlavu zpět, aby dosáhla nahoru a v myšlenkách křičela na své tlapky, aby správně pracovaly a plavaly.
Ale její úsilí stále sláblo, až se nakonec její nohy, ve kterých už dávno ztratila všechen cit, přestaly pohybovat docela. Bylo to, jako by její duch pomalu ustupoval pryč od jejího těla, stále víc se zmenšujíce. Nezbylo z ní nic jiného než pár plící planoucích ohněm a ledem, srdce, které jako by již mělo téměř vybuchnout a neokysličený mozek, jehož myšlenky se valily a tekly společně s proudem.
Skrz Ziřina pevně sevřená víčka pronikly matné tvary; siluety lvů. Byl tam Nuka, byl tam zlostný Simba. Kovu a Vitani jako lvíčata splynuli do fialového stínu a změnili se na Kiaru. Mezi vířícími postavami přestala rozeznávat rozdíly a rozostřily se jí, mizíce v zlostné rudé mlze, která naplnila její oči a pulsovala společně s bušením jejího srdce. Poté se z toho chaosu vynořila jedna tvář, obraz tak jasný a ostrý, že Zira měla pocit, že ho může oslovit a dotknout se ho.
"Scare!" vykřikla bezhlučně. Dál už nevěděla nic.

Vzbudila se rozvalená na břehu řeky. Proud zřejmě odplul a nyní to vypadalo, jako by tu tekl pouze mírný šumící potok, spíše než vražedný dravý proud, kterému unikla. To místo neznala, dokonce i pachy a ptačí zpěv byl trochu jiný, než na jaký byla zvyklá. Jak daleko ji proud odnesl? Na tom nezáleželo. Vrátí se. Nyní, se srstí zcela suchou a lehčím krokem než kdy předtím, se Zira vypravila do neznáma.
Tahle zem byla svěží a zelená, vysoká tráva se jí otírala o břicho. Kvičení a šustění svědčilo o bohaté zvěřině. Hejno plameňáků jí přelétlo nad hlavou a jejich křídla vypadala, jako by zářila v silném slunečním světle. Zira si všech těchto skvělých věcí všimla, avšak její kroky ji dál umíněně vedly na sever - podél řeky.
Nějakou dobu cestovala, když náhle u potoka spatřila odpočívajícího lva. Opatrně se k němu přiblížila, při čemž dávala najevo svou poddajnost. Byla královnou smečky vyhnanců, ale tohle bylo území někoho jiného.
Cizinec vstal. Byl to malý lev, ale měl silné tělo a pod plyšovou šedou srstí se rýsovaly svaly. Přes ramena mu splývala velkolepá černá hříva a jeho oči byly temně rudé.
Zira zauvažovala. Mohla by z tohohle lva udělat svého spojence? Vypadal, že je sám. Přiblížila se k němu v podlézavém postoji, s hlavou nízko a skrčila se před tím. Později mu ukáže svou sílu; pro teď ať je pokornou ztracenou lvicí daleko od domova.
"Kam jdeš?" Jeho oči se setkaly s jejími a zdálo se, jako by pohlédly do jejího nitra. V jeho hlase nebylo nepřátelství, i přesto se však pohnul, aby jí zablokoval cestu.
"Jdu domů," řekla odhodlaně, mrskajíc ocasem.
"Proč nezůstat tady? Na tomhle místě je vše, co potřebuješ."
"Nemůžu." A Zira mu pověděla svůj příběh: o Scarově smrti, potřebě pomsty, o Kovuho zradě a jejím vzdorném pádu do řeky. Ale jak tak mluvila, nenávist, která ji zžírala po tolik let nějak začínala ztrácet na významu, takže nad tím dokázala přemýšlet docela klidně.
Bojovala proti tomu pocitu. "Musím jít domů."
"Ty jsi doma, Ziro. Podívej."
Než se mohla zeptat, jak to, že zná její jméno, lev ji mírně, avšak pevně strčil do ramene a natočil ji proti řece. "Podívej," zopakoval. "Poznáváš se?"
Zira zírala na svůj odraz. Co se jí to stalo? Její tvář, která tak dlouho nosila hořké zamračení, nyní měla klidný výraz. Zrzavý znak na jejím čele jasně zářil proti zlaté srsti. A, jak si s překvapením uvědomila, její pravé ucho, které bylo již před dlouhou dobou roztrženo, měl opět tvar perfektního půl-měsíce. Jak to jen mohlo být možné?
Lev znovu promluvil. "Poznáváš mě?"
Pohlédla na tvář, která se ve vodě objevila vedle její vlastní. Vlny trochu zkreslily obraz, zúžily lvu čelisti a okradly ho o většinu jeho hřívy.
"Nuko?"
"Mami!"
Přitulil se k ní, vrněl a kňučel, strkal ji hlavou do boku, znovu a znovu, jako to nedělal od té doby, co byl malinkým lvíčetem. A za sebe, Zira zběsile olizovala jeho tvář a krk, držíce ho ve svých předních tlapách.
"Ale jak, Nuko? Viděla jsem tě umírat… Viděla jsem tvé zničené tělo."
Nuka na okamžik vypadal smutně. "Mami, ještě ti to nedošlo?"
A Zira pochopila. Pohlédla na jejich perfektní těla a vzpomněla si, že i když běžela celé hodiny, nebyla unavená ani hladová.
"Aha." Pak tedy Simba vyhrál. Ona, Zira, byla mrtvá a bude zapomenuta, její tělo bylo pečlivě odneseno pryč, aby neposkvrnilo vody Hrdých zemí.
"Ne, mami. Kovu bude králem Hrdých zemí, přesně jak jsi chtěla. Měli bychom dohlédnout na to, jak budou on a Kiara vládnout, měli bychom vidět, jak se narodí a vyrostou tvá vnoučata, a jak se k nám nakonec přidají. Nezáleží na tom, že tvůj plán selhal. Nic, co se tam stalo, už není důležité." Uklidnil ji, jako by ona byla lvíče a on rodič, láskyplným olíznutím temene její hlavy a pak náhle vylétl jako gepard.
"Poběž. Táta čeká!"
Nukovy tlapky se stěží dotýkaly země, jak dlouhými skoky běžel skrz letní trávu a všechna jeho nemotornost byla pryč. Zira postála jen o chvíli déle, jak poslední z jejích starých problémů vyklouzl z její mysli, jako voda setřesená po vykoupání. Její syn poctil pouze jediného lva titulem 'táta'.
Bez námahy dohánějíc poskakujícího Nuku běžela za Scarem.
 


Anketa

Líbí se ti naše příběhy?

Jasně! 68.3% (28)
docela jo 14.6% (6)
nic moc 4.9% (2)
Vůbec! 12.2% (5)

Komentáře

1 kikiwolfie66 | 27. dubna 2011 v 16:36 | Reagovat

Hned jak se probudila a našla krásné místo jsem věděla že už je mrtvá...Ach joo...No, aspoň že potkala zase svého milovaného Scara o3o

2 Lara | 27. dubna 2011 v 18:41 | Reagovat

Nádherný příběh ! :)

3 Thila- StarLion | Web | 28. dubna 2011 v 14:26 | Reagovat

[1]: :,( Ale jinak pěkné.

[2]: Joo! Ale smutný!!! D,,,,,:

4 Nala | 30. dubna 2011 v 19:13 | Reagovat

To je smutné, ale konečně Zira našla svůj vytoužený klid. :) Škoda, že to nemá pokračování. :(

5 lvicek99 | Web | 1. května 2011 v 11:04 | Reagovat

Smutný příběh :( ale aspoň se potká se Scarem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.