
"Zaútoč silněji!!!"
Zira znovu praštila do skály, neschopna už cítit své tlapky, které začaly krvácet.
"SILNĚJI! Nevidím jiskry..."
"Prosím, tati!!... Já už nemůžu..." Malé lvíče se rozplakalo.
"ZIRO! Neříkej mi tak... a zaútoč na ten kámen silněji!"
Zira ronila slzy, jak se znecitlivující bolest šířila z jejích tlapek po celých předních nohách.
Byla jí taková zima, byla tak unavená a zraněná, že to mohla jen stěží snést... Začala klesat k zemi...
"ZIRO, VSTAŇ!" zařval její otec, bez nejmenšího zájmu o fyzický stav malého lvíčete.
Znovu se pokusila o výpad, ale pouze přitlačila svou krvácející tlapku ke skále a pomalu sjela drápy dolů, zanechávajíc na skále škrábance.
Kuzimu zamrskal zklamaně ocasem, když spatřil svou dceru klesnout zpět k zemi, vyčerpanou...
"ZIRO!"
Zhroutila se, plačíc v dešti.
Kuzimu pozvedl tlapu, přiběhl ke lvíčeti a udeřil ji hřbetem své tlapy, až odletěla několik kroků pryč a bolestivě si odřela břicho.
"ZIRO, POSTAV SE ZPĚT NA NOHY! ZAÚTOČ ZNOVU!"...
Znovu se pokusila o výpad, ale pouze přitlačila svou krvácející tlapku ke skále a pomalu sjela drápy dolů, zanechávajíc na skále škrábance.
Kuzimu zamrskal zklamaně ocasem, když spatřil svou dceru klesnout zpět k zemi, vyčerpanou...
"ZIRO!"
Zhroutila se, plačíc v dešti.
Kuzimu pozvedl tlapu, přiběhl ke lvíčeti a udeřil ji hřbetem své tlapy, až odletěla několik kroků pryč a bolestivě si odřela břicho.
"ZIRO, POSTAV SE ZPĚT NA NOHY! ZAÚTOČ ZNOVU!"...

Dříve toho dne řekl Ahadi Mufasovi, že by měl být příštím králem Hrdých zemí.. Po tom rozhovoru Taka odešel ven, plakal v trávě a uvažoval, proč nebyl pro svého otce dost dobrý. Udělal něco špatně? Nebo měl prostě radši Mufasu? Nenáviděl ho? Pak za sebou Taka zaslechl šusťení trávy.
"Tako, co děláš tady venku?"
Taka jenom vzhlédl ke svému otci, pak se otočil pryč, sklonil hlavu a začal vzlykat.
"Tako, jestli pláčeš kvůli tomu, co jsem předtím řekl tobě a tvému bratrovi, já--"
Taka se prudce otočil a upřeně se zadíval svému otci do očí, se slzami kutálejícími se mu dolů po tvářích.
"Proč ne já?! Co je se mnou špatně? Udělal jsem něco špatně?? Mohl bych být král... Chci být král... Chci být stejný jako ty..."
"Tako--!"
"Tako, jestli pláčeš kvůli tomu, co jsem předtím řekl tobě a tvému bratrovi, já--"
Taka se prudce otočil a upřeně se zadíval svému otci do očí, se slzami kutálejícími se mu dolů po tvářích.
"Proč ne já?! Co je se mnou špatně? Udělal jsem něco špatně?? Mohl bych být král... Chci být král... Chci být stejný jako ty..."
"Tako--!"
"NE! To není fér... miluješ ho víc než mě... Co jsem udělal, tati? Proč nejsem - NIKDY pro tebe dost dobrý? Já... já umím téměř všechno, co Mufasa... Já... já jsem..."
Ahadi hleděl na svého syna a jeho hlas změkl.
Ahadi hleděl na svého syna a jeho hlas změkl.
"Tako... jsi skvělý syn, oba dva vás miluji stejně."
Taka vzhlédl ke svému otci, "Pak proč tedy on? Tati? Proč ne... já?"
"Tako, jsou tu jisté věci, které by ze lva měly prozařovat na povrch... Nejde o to, co děláš, ale o to, co máš. Je to vědění a chápání. Touha postarat se o ty kolem tebe. Moudrost. Tako, Mufasa tyhle věci má, věci, které se ty teprve musíš naučit. Můžeš stihnout se ty věci naučit... Ale, Tako, je mi líto. Pro teď je mým dědicem Mufasa... Vím, že tě to bolí, ale měl bys být rád kvůli svému bratrovi."
Taka pohlédl k zemi...
Taka vzhlédl ke svému otci, "Pak proč tedy on? Tati? Proč ne... já?"
"Tako, jsou tu jisté věci, které by ze lva měly prozařovat na povrch... Nejde o to, co děláš, ale o to, co máš. Je to vědění a chápání. Touha postarat se o ty kolem tebe. Moudrost. Tako, Mufasa tyhle věci má, věci, které se ty teprve musíš naučit. Můžeš stihnout se ty věci naučit... Ale, Tako, je mi líto. Pro teď je mým dědicem Mufasa... Vím, že tě to bolí, ale měl bys být rád kvůli svému bratrovi."
Taka pohlédl k zemi...
S vědomím, že není zrovna nejlepší v uklidňování ostatních, položil Ahadi tlapu na záda svého syna, "Navíc, budeš králův bratr, budeš si moct dělat téměř, co budeš chtít. To je téměř tak dobré, jako být král..." Mrkl na svého syna.
Taka vzhlédl a na jeho tváři se objevil malý úsměv. Malý, ale i přesto to byl úsměv.
Seděli tam tak několik minut... Pak Taka vzhlédl ke svému otci, "Tati?"
"Hmm?"
"Co kdyby... to Mufasa pokazil... a... já se ty věci naučil? Mohl bych pak být králem?"
"Kdyby to Mufasa pokazil, slibuji... mohl bys být králem."
Taka se na svého otce s nadějí usmál a opřel se o jeho silné přední nohy... Ta slova se opakovala v Takově mysli, jak spolu sledovali západ slunce.
Seděli tam tak několik minut... Pak Taka vzhlédl ke svému otci, "Tati?"
"Hmm?"
"Co kdyby... to Mufasa pokazil... a... já se ty věci naučil? Mohl bych pak být králem?"
"Kdyby to Mufasa pokazil, slibuji... mohl bys být králem."
Taka se na svého otce s nadějí usmál a opřel se o jeho silné přední nohy... Ta slova se opakovala v Takově mysli, jak spolu sledovali západ slunce.

"Pamatuj, co jsem ti pověděl, Chako," řekl Simba lvovi.
"Ano, otče. Kiaro, jsi v pořádku?" zeptal se mladý lev.
"Nic mi není. Tati, jak jsi mohl porušit slib?" postěžovala si.
"Ještě že se tak stalo. Málem jsem tě ztratil. Už nikdy nepůjdeš lovit!" nařídil Simba.
"Ale šlo mi to dobře! Než přišel Kovu, tak-" začala Kiara, ale Simba se otočil a zuřivě zařval na Scarova dědice. Chaka se postavil vedle svého otce a přinutili Kovu couvat až k okraji vody. Stojíc proti přesile, Kovu utekl zpět do Země vyhnanců.
V Zemi vyhnanců řekl o svém selhání Ziře.
"Nemožné!" vykřikla. "Myslela jsem, že jsem Simbova prince odstranila už před roky! Tohle našim plánům staví do cesty překážku..."
V Zemi vyhnanců řekl o svém selhání Ziře.
"Nemožné!" vykřikla. "Myslela jsem, že jsem Simbova prince odstranila už před roky! Tohle našim plánům staví do cesty překážku..."

Nala sledovala svého přeučeného bratra, jak klidně sedí na 'hlídkové' skále. Měla by být v bezpečí za trsy trávy, za které se rozhodla, že se schová. Bylo to poprvé, co ho spatřila, od doby, co ho Scar odvedl pryč, aby ho 'vyučil'. To bylo dřív, když byl ještě malý. Nyní byl o dost větší. V tom věku, ve kterém byla Nala, když odešel. Když viděla, jak Mheetu vyrostl, málem ji to rozplakalo. Ona teď už byla v pozdním mladistvém věku. A toužila s ním promluvit.
Mheetuovo ucho se k ní otočilo a jeho velké zelené oči bystře zkoumaly okolí. Nala ztuhla. Nemohla mu dovolit, aby ji spatřil!...
...nebo mohla? Byla jeho sestra! Pokrevní! Co by jí tak Mheetu mohl udělat?
Pomalu se postavila. Automaticky se napjal a na tlapkách vytasil drápy. Vycenil zuby.
"To jsem já, Mheetu!" řekla Nala. Třásl se jí hlas. "Tak... jak ses měl?" Udělala krok vpřed, jen aby opět strnula, když se mu z tlamy ozvalo hlasité zavrčení.
"Nalo! Co tady k čertu děláš? Špehuješ?" Znovu zavrčel. "ZABIJU tě! Zabiju tebe a tvou matku! Přesně jak jsme Scar a já plánovali!" Vyskočil vpřed, připraven zaútočit.
Nalin život byl v ohrožení. Mheetu byl zcela zmanipulován Scarovým výcvikem a neváhal zabít svou vlastní sestru.
Bránila se slzám. Musela zachránit svou matku a sebe. A jediný možný způsob, jak toho dosáhnout, byl zabít ho. Přinutila se vyrazit kupředu, rychlostí světla sevřela jeho krk a cítila jak jeho vzpínající se tělo pomalu chabne.
Pomalu se postavila. Automaticky se napjal a na tlapkách vytasil drápy. Vycenil zuby.
"To jsem já, Mheetu!" řekla Nala. Třásl se jí hlas. "Tak... jak ses měl?" Udělala krok vpřed, jen aby opět strnula, když se mu z tlamy ozvalo hlasité zavrčení.
"Nalo! Co tady k čertu děláš? Špehuješ?" Znovu zavrčel. "ZABIJU tě! Zabiju tebe a tvou matku! Přesně jak jsme Scar a já plánovali!" Vyskočil vpřed, připraven zaútočit.
Nalin život byl v ohrožení. Mheetu byl zcela zmanipulován Scarovým výcvikem a neváhal zabít svou vlastní sestru.
Bránila se slzám. Musela zachránit svou matku a sebe. A jediný možný způsob, jak toho dosáhnout, byl zabít ho. Přinutila se vyrazit kupředu, rychlostí světla sevřela jeho krk a cítila jak jeho vzpínající se tělo pomalu chabne.
Upustila mrtvé tělo na zem. Se slzami proudícími dolů po svých tvářích se otočila a běžela. Musela uniknout z Hrdých zemí a najít pomoc. Celá její smečka byla ve velkém nebezpečí a ona neměla v plánu se zastavit a ohlédnout.

Nevěděla, co na tomhle místě je, že se tu cítila tak nějak klidná. Přízračná zelená záře po celém tom místě společně s lesklými bílými kostmi, na něž sedal prach, způsobovaly, že to místo bylo víc děsivé než uklidňující.
Ale jak tak ležela na té římse, hledíc dolů na kamenné, zelené, prašné, mlhavé a kostnaté místo, skutečně cítila mír. Byla jako královna, hledíc dolů na dlouho zapomenuté království... no, království mrtvých slonů a dalších zvířat, které potkal jejich osud v nemilosrdném prostředí tohoto místa.
Ach, věděla, že tady býval život. Nemohla si na to vzpomínat, ale bylo to prostě jako s těmi termitištěmi. Věděla, že tam dříve žili lvi, stejně jako věděla, že tady dříve žily hyeny. Ale ty špinavé malé bestie byly pryč a jediné, co po nich zůstalo, byly stopy drápů a pár hnijících koster.
Položila si hlavu na překřížené tlapky, její oči se napůl zavřely, jak její pohled stále bloumal po okolí. Tady cítila mír, protože tady byla ta přítomnost, o které věděla, že jí byla známá, ale nemohla si na ni vzpomenout. Nepřítomně se škrábla do natrženého ucha, před tím než se zhluboka nadechla a zcela zavřela oči s důvěrou v toto místo.
Položila si hlavu na překřížené tlapky, její oči se napůl zavřely, jak její pohled stále bloumal po okolí. Tady cítila mír, protože tady byla ta přítomnost, o které věděla, že jí byla známá, ale nemohla si na ni vzpomenout. Nepřítomně se škrábla do natrženého ucha, před tím než se zhluboka nadechla a zcela zavřela oči s důvěrou v toto místo.






Ten se Zirou, jak mlátí do toho kamene, je nejsmutnější. Její otec byl vážně moc krutý!! :(