close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh dvou bratrů - Kapitola 2.

23. května 2011 v 14:30 | Keta |  Přeložené příběhy
ZDE je zdroj anglické verze
Upřímně, nebyla jsem si jistá, jestli věřím sama sobě, že se dokážu dokopat k další kapitole... Ale zvládla jsem to a dokonce mě to hrozně moc baví! x)

Kapitola 2.

"V těch dnech byla Lví říše ve velikých potížích," řekl Rafiki.
Na zem, která se proměnila v prach, padlo sucho. Zvířata bojovala nejenom o vodu, ale i o jídlo a místo.
"Do takové země jsem já, Rafiki, přišel…"

Rafiki cestoval mnoho hodin. Bylo mu horko a byl unavený.
Nad Rafikim přeletěla barevná zoborožka. "Vypadáš unaveně," volala. "Proč se neposadíš do stínu?" Přistála mu u nohou.
"Hrozně rád bych, paní… ehm… paní…" spustil Rafiki.
"Jmenuji se Zuzu," odpověděla. "Za tím kopcem u Pěti kamenů je stín," řekla. "No, musím letět. Tolik práce, tak málo času." Vzlétla do vzduchu a uletěla z dohledu.

Rafiki našel Pět kamenů lehce. Skutečně, byl to jediný stín na míle okolo, pět vejčitých balvanů ležících u sebe, jako by byly v obrovském hnízdě.
Ale jak se Rafiki blížil k Pěti kamenům, měl pocit, že ho někdo sleduje. Otočil se a spatřil tři smějící se hyeny, jak k němu běží.
"Oběd!" vykřikla jedna z nich.
Rafiki zacouval zády k balvanu a pozvedl svou hůl, i když by to proti nim byla chabá obrana.

Když se už blížily, Rafiki zaslechl mocný řev. Hyeny ztuhly.
Rafiki vzhlédl a spatřil nad sebou na skalách lva. Měl dlouhou černou hřívu a zářivě zelené oči. Byl to Ahadi, Lví král. Byli s ním dva mladí lvi. Jeden se zdál být připravený na boj. Druhý vypadal znuděně.
"Už jste jedli," řekl Ahadi hyenám.
Dvě hyeny sklonily hlavy a roztřásly se. "Ano, pane," řekly. Třetí hyena si zakryla hlavu předními tlapkami a zahihňala se.
Hyení samice se na krále usmála. "Ale Ahadi," - její hlas zněl skřípavě - "na té malé antilopě nebylo moc masa-"
"Ticho, Shenzi!" řekl Ahadi. "Chtěli jste zabíjet pro zábavu. To ve Lví říši není povoleno. Teď jděte!"
Hyeny utekly.
"Vážně jsi jim měl toho starého chlapíka nechat," řekl znuděný lev. Seskočil a obkroužil Rafikiho. "I když myslím, že jeho maso by bylo příliš tuhé i pro mě."
"Nech ho na pokoji, Tako," řekl druhý mladý lev. Seskočil vedle Rafikiho. "Jmenuji se Mufasa. Tenhle neslušný lev je můj bratr. A tohle je náš otec, Ahadi, Lví král."
"Co tě přivádí do Lví říše?" zeptal se Ahadi Rafikiho.
"Jsem Rafiki a hledám znalosti," odpověděl. "Studuji Africkou zem - její magii, její mýty, její legendy. Naučil jsem se mnoho o léčivých schopnostech rostlin."
Taka zívl, "Velmi zajímavé."
"Tobě by podobné hledání prospělo," řekl Ahadi.
Taka zavrčel.
"Rád bych si s tebou promluvil o našich potížích," řekl Ahadi Rafikimu. "Možná by nám tvé znalosti mohly pomoci."
Rafiki následoval Lvího krále a jeho syny zpět na Lví skálu. Taka se odloudal pryč. Ahadi řekl Rafikimu, že jeho partnerka, Uru, je pryč, hledajíc nový zdroj jídla a vody.
Rafiki a Ahadi spolu mnoho hodin hovořili. Když se setmělo, Ahadi nabídl Rafikimu, aby zůstal přes noc. Rafiki si udělal z listí postel na skalní římse, kde spali lvi.
Lví říše pod římsou byla obrovská. Tráva jako by byla nekonečná, jen občas byla přerušena vyschlými napajedly, skalami a tady či tam skupinkami stromů. V dálce mizely modré kopce na obloze, jak padala noc. Mocná Zuberská řeka byla pouze stříbrnou říčkou v měsíčním světle.
"Rád spím pod hvězdami," řekl Rafiki Mufasovi, "a mluvím s moudrými z minulosti."
Mufasa se natáhl vedle Rafikiho na římsu. "Já mluvím se starými Lvími králi, kteří také žijí ve hvězdách."
"Dělá to i tvůj bratr?" zeptal se Rafiki. "Ještě není doma."
"Ne," řekl Mufasa. "Taka nic nedělá moc rád. On a můj otec spolu nevycházejí." Mufasa si položil hlavu na své přední tlapky. "A ani mě nemá Taka moc rád."
"Máš rád ty jeho?" zeptal se Rafiki.
"Je to můj mladší bratr," povzdechl si Mufasa. "Starám se o něj."
Vzápětí si Rafiki s Mufasou řekli dobrou noc a za chvilku už spali.
Ale Rafikiho spánek byl neklidný. Něco šustilo s lístky, ze kterých byla jeho postel. Když otevřel oči, ocitl se tváří v tvář plivající kobře*. Hadovy oči v měsíčním světle zářily a jeho límec byl široce roztažený. Byl připraven zaútočit.


*Existuje zvláštní poddruh kober, které neútočí kousnutím nýbrž pliváním jedu.
 


Komentáře

1 lvicek99 | Web | 24. května 2011 v 12:26 | Reagovat

Jůůů další díl, další díl! :D super! Jsem zvědavá, co bude s tou kobrou! :D

2 Nala | Web | 24. května 2011 v 17:16 | Reagovat

Jéé, tak ten příběh znám! :) Ale nebudu nic prozrazovat. Znám ho, ale nepamatuji si ho celý. :D Kdyby chtěl někdo něco prozradit, ať řekne. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.