ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Tohle tu zase dlouho nebylo... :D Trochu mě mrzí, že k tomu nemám žádné obrázky... xD
Kamkoli se podívala, ji zasáhla vzpomínka na Simbu a zranila ji. Byl všude - slunil se na skále, sledoval ještěrky běhat do a z jeskynních stěn, schovával se ve vysoké trávě, aby na Nalu zaútočil, ale prozradil ho jeho mrskající se ocásek. Avšak nebyl tam a chyběl jí tolik, jako kdyby byla pryč část jejího vlastního těla.
Nala nebyla na lví skále úplně sama. Byly tam hyeny, povalovaly se a čekaly, až jim lvice přinesou část svého úlovku. S čerstvou vzpomínkou na těsný únik z jejich spárů na Sloním hřbitově v hlavě se Nala nedokázala přimět k nim přiblížit. Dvě hyeny měly štěňata a lvíče toužebně sledovalo, jak se rozcuchané uzlíčky perou a hrají si spolu. Takoví bývali i ona a Simba - kamarádi, společníci, vyrůstající a učící se.
A byl tu také Scar, samozřejmě. Vůdce smečky sám pro sebe nelovil; dělaly to pro něj lvice. Takže lví král strávil den péčí o svou hřívu a ostřením svých drápů, nebo nejčastěji prozkoumáváním svého území z vrcholu Lví skály.
Byl na Nalu milý, svým způsobem. I když ignoroval svého synovce jak jen mohl, nemohl si nevšimnout jak blízcí si Simba a jeho kamarádka byli. Poskytoval jí utěšující slova a objímal lvíče tlapkou. Ale Simba nikdy moc nevycházel se svým strýcem a jeho nechuť přešla i na Nalu, takže byla v jeho přítomnosti ostražitá. Na jeho doteku bylo něco, co se jí nelíbilo a snažila se z jeho dosahu vykroutit.
Každý ji litoval. Lvice věděly, jak těžce může žal zasáhnout dítě a i když smutnily i ony samy, snažily se k ní chovat mile. Nejlepší části kořisti vždy nějak skončily u Naly, a když byla smečka doma, nikdy jako by nebylo lízání a mazlení dost. Jenže nic nemohlo urovnat ztrátu Simby, a čím víc se jí snažili pomoct, tím víc se uzavírala sama do sebe.
Jak tak hleděla na prach mezi svými tlapkami, překvapilo ji zašustění modrých per. Vzhlédla a spatřila Zazua, Mufasova služebníka a důvěrníka. Zazu byl vždy pověřen dohlížet na prince při jeho toulkách a Simba s Nalou viděli jeho přítomnost za přinejmenším otravnou. Ovšem i přesto byl nyní spojením se šťastnější minulostí a Nala se přinutila k úsměvu na přivítanou.
Zoborožec usedl vedle ní, uhlazujíc si svým velkým oranžovým zobákem peří. "Ach Nalo, jsi kost a kůže," řekl nešťastně. "Co bych za to dal, abych tě opět viděl skotačit po kopcích, a abych musel mávat křídly jako zběsilý, abych ti stačil!"
"Omlouvám se. Už se prostě na skotačení necítím," omluvila se Nala. Zazu klapl zobákem. "Hloupá holka, není za co se omlouvat. Simba chybí nám všem - ano, dokonce i mě," dodal a trochu se zasmál jejímu překvapenému výrazu. "Jenom proto, že jsem vás dva huboval a stěžoval si na vaše chování, to neznamená, že bych neměl rád mladého Simbu jako mé vlastní ptáče. Jenom jsem se snažil pro něj dělat to nejlepší - a, musím říct, strašlivě jsem ho zklamal."
Nala pozvedla obočí, zaujatá i přes svou netečnost. "Ty jsi ho zklamal?"
"Běda, ano. Kdybych na něj dával pozor… kdybych byl spatřil, co se děje a dolétl pro Mufasu… kdybych si byl vzpomněl, že je období migrací a varoval Simbu, aby byl opatrný… Každý den myslím na všechny ty věci, co jsem mohl udělat, abych mu zachránil život."
"Tak se také cítím!" svěřila se Nala a pověděla Zazuovi o svém provinění, když toho dne, kdy Simba zabloudil do rokle, nebyla přítomná. Nečekaně jí položil své křídlo přes ramena - lechtalo to, ale bylo to příjemné - a Nala spatřila v jeho dříve povýšených očích slzy.
"Mé drahé, předrahé dítě. Nesmíme sami sebe vinit, vždyť víš. Nikdo nemůže změnit minulost; dokonce ani Rafiki se všemi jeho kouzly a lektvary. Musíme se z ní poučit a přesunout se do budoucnosti. Jsi mladá, s celým životem před sebou. I když nikdy na Simbu nezapomeneš, budou tu jiní přátelé, kteří se stanou stejně důležitými."
"Já -" Nala nesouhlasně zavrtěla hlavou, chystajíc se Zazuovi říct, že Simbu nikdy nikdo nenahradí. Ale padl před ni stín a zoborožec vydal přidušený výkřik, jak na něj dopadlo Scarovo tělo.
"Ach, staré dětské hry nikdy nepřestanou být zábavné!" ušklíbl se lev a pustil svého majordoma.
"Vaše Výsost je o dost těžší, než když byl lvíčetem!" odsekl naštvaně Zazu, jenom aby vzápětí shledal královský dráp přitlačený ke svému hrdlu.
"Máš dost velkou pusu na tak malého ptáčka, že? Odleť zjistit, co se stalo s těmi línými lvicemi," zavrněl Scar. "Mám hlad. A jsem si jistý, že i Nalinka by si dala něco k jídlu." Poplácal lvíče po hlavě, tak silně, že by ji mohl srovnat se zemí.
"Ano, pane," řekl zoborožec elegantně. Než odlétl, mrkl na Nalu a lehce trhl hlavou. Nala věděla, že to znamená 'hlavu vzhůru!'. Ale připadalo jí to příliš těžké k uskutečnění.






Úžasné ! Mimochodem Keto budeš pokračovat v tvé TLK povídce ? Strašně bych chtěla její pokračování xD