Na cestě
Vždycky měla ráda příběhy o královně Uru, která se vydala na dlouhou výpravu za vodou a tím zachránila mnoho zvířat před žízní. Jako lvíče si často představovala, že se někdy vydá na nějakou výpravu, aby někoho zachránila. Že bude cestovat mnoho dní, přes pouště i řeky, že si bude sama lovit potravu a spát v opuštěných jeskyních.
Vlastně ji ale nikdy nenapadlo, že by se to mohlo stát pravdou.
Když překročila hranici Lví říše, dlouho putovala zemí nikoho. Zem už tam nebyla tolik zničená, jako v jejím domově, který nechala za sebou, ale zvířat tam moc nežilo. Byla to prostě pustina, o kterou nikdo nestál.
Až po několika dnech cesty narazila na cizí říši. Optala se jednoho ptáka, kdo tam vládne.
"Královna Damu*, pohledná cizinko," odpověděl pták galantně. Nala mu poděkovala a vydala se podél hranice dál. Nehodlala žádat královnu, aby jim pomohla. Ona potřebovala nějakého toulavého lva, dost silného na to, aby porazil Scara, ale nějakého, který by vládl lépe než on.
Dalšího dne opustila hranici země královny Damu a ocitla se na pokraji pouště.
Dlouho se rozmýšlela, zda by měla poušť překročit. nakonec se ale rozhodla, že ano. Naštěstí poušť nebyla v úseku, kde ji přecházela, příliš rozlehlá. Toho samého dne večer před sebou opět spatřila zeleň rostlin.
Ulehla u hranic další neznámé říše.
Už si ani nepamatovala kolik dní jí cesta zabrala. Připadalo jí, jako kdyby v jednom kuse jenom vstávala a usínala.
Příběh o Uru, který jako malá tak zbožňovala, se nyní zdál být pouhou smyšlenou pohádkou. Proč vlastně vždy tolik toužila, aby se ten příběh stal pravou? Její pravdou? Nevěděla.
Ráno ji u hranic našel mladý lev. Jeho srst měla béžovou barvu - skoro podobnou její vlastní - a jeho hříva, ještě ne zcela narostlá, byla tmavě hnědá. Zvědavě si ji prohlížel oranžovýma očima.
"Jsem Nala," odpověděla na jeho otázku a usmála se, "a ty?"
"Já jsem Chui," představil se hrdě, "žiji se svou matkou ve zdejší smečce, ale brzy odejdu a stanu se toulavým lvem. Ty jsi toulavá lvice?"
Nala zavrtěla hlavou a pověděla mu celý svůj příběh. Nevynechala ani Simbovu smrt, i když se na ni snažila ze všech sil nemyslet. Už se jí to zdálo tak dávno a přece si ten den pamatovala úplně celý, včetně veškerých činností, které toho dne udělala. Lev pozorně poslouchal. Když skončila, vypadal zamyšleně.
"Takže říkáš, že potřebujete krále?" zeptal se a vypadal potěšeně.
Přikývla. Jeho další slova ji překvapila: "Ale král potřebuje královnu..."
"Můžeš si vybrat jakoukoli lvici z naší smečky..." navrhla mu pohotově, "Jistě by se ti líbila Tama. Myslím, že by byla skvělou královnou..."
Jeho oranžové oči zaplály chtivým plamenem: "Tak dobrá, má drahá. Půjdu s tebou, porazím vašeho krutovládce, stanu se králem... a ty budeš mou královnou."
Než Nala stihla odpovědět, vynořil se jí před očima hlas z minulosti: "Jednoho dne se vy dva vezmete..." A vzpomněla si, jak se tomu ona i Simba bránili... I když kdesi hluboko v ní bylo cosi, co jí říkalo... Že to není až "tak divný", jak tehdy řekla Zazuovi.
Vzpomínky se stáhly, před očima měla opět Chuiho tvář.
"Nemohu být tvou královnou," řekla mu a sklopila zrak k zemi. Cítila se hloupě. Cestovala tak dlouho, jenom aby na konci cesty zjistila, že kvůli své minulosti nedokáže přesvědčit žádného lva, aby jim pomohl...
"A proč ne?" optal se překvapeně. Vypadalo to, jako kdyby čekal, že za ním přišla právě proto, aby se stala jeho královnou.
"Jsem zaslíbena s princem Simbou," odvětila Nala a rovnou věděla, jaká otázka bude následovat.
"Promiň, vyrozumněl jsem, že ten je mrtvý...?" Chui vypadal opavdu zmateně.
"Je," přisvědčila těžce Nala, "ale i přesto nějak cítím... že nikoho jiného nechci..."
Chui se zamračil. Stát se králem zničené země - pokud se mu vůbec podaří zabít starého krále? To už nevypadalo tak lákavě, zvláště když ho lvice, pro kterou by byl ochoten ono riziko podstoupit, odmítla.
Náhla se otočil a vydal se pryč. Nala ho mlčky sledovala. Nezavolala na něj. Už si stejně nebyla jistá, jestli měla její cesta nějakou cenu.
Otočila se a se skopenou hlavou se vydala pryč, podél hranice říše.
Před ní se opět nacházela země nikoho. Tentokrát jiná, než ta za hranicemi Lví říše. Rostla tady žlutá tráva, která na obzoru mizela a přecházela v poušť. Několik mil na opačnou stranu viděla džungli.
Rozhodla se, že si něco uloví a potom se vydá dál. Váhala mezi návratem a pokračováním, ale rozhodla se, že musí jít dál, i kdyby nakonec na cestě zemřela. Její návrat by jim nepomohl a takhle, abyspoň zůstane v srdcích lvic naděje.
Plížila se trávou, až nakonec spatřila osamělou gazelu, která nejspíš ztratila stádo.
Přikrčila se v trávě a když gazela procházela v její blízkosti, vyskočila. Sekla po gazele drápy, ale zvíře rychle uskočilo z jejího dosahu a rozeběhlo se pryč. Chvíl iběžela za ním, ale věděla, že už nemá šanci. Zastavila se a pomalu se vydala k džungli, kam gazela utekla.
Vypadalo to, že gazelu už nechytí, ale místo ní spatřila prase bradavičnaté. Bezstarostně upíralo svou pozornost pouze na svou plánovanou potravu a zřejmě ho ani nenapado dávat si pozor na své okolí.
Připlížila se k němu a užuž se chystala vyskočit, když si jí všimlo. Vrhla se tedy za ním.
I přes svou zjevnou nemotornost bylo ovšem prase dost rychlé. Chystala, že lov podruhé vzdá - proto lvi nejsou dobří běžci - ale pak si to rozmyslela a pokračovala v honu. Kdyby nyní to prase neulovila, už by byla na další lov příliš slabá a tak měla jen jednu šanci - buď nyní to prase, nebo nic.
Potom prase uvízlo pod kořenem stromu a ona už v duchu jásala, že ho má...
...když ji k zemi srazil cizí lev.

*Damu znamená krev... Královna asi nebude mírumilovná :D (Napadá mě, že by z její země mohla pocházet Zira :3)






Wow , skvělý příběh ! A myslím , že bys o Damu mohla napsat samostatnou povídku , věnovanou jen jí a jejímu životu .. velmi ráda bych si ji přečetla x)