ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Je to tak trochu i na Téma týdne :D Už mám celou povídku přeloženou, takže poslední část tu budete mít zítra :) Už se nemůžu dočkat až začnu překládat něco nového xDD Konečně budu mít celou tuhle povídku přeloženou a budu mít prostor na něco dalšího... :)
Rafiki jim trávou poskakoval naproti, houpajíc kolem sebe svou holí. "Květiny? Pro mě? Ach, to jste nemusely!" Ponořil svůj čenich do kytice, dlouze se nadechl, poté dovnitř šetrně namočil prst a slízl z něj sladký nektar. "Moc milé! A teď, Nalo, ty půjdeš se mnou a Sarafino - ty jdi! Kšá!" Plácl lvici po zadku a ona odskočila, vypadajíc velmi nedůstojně. Nala se trochu zahihňala a Rafiki se na ni obrátil se zářivým úsměvem. "To je ono! Tak a teď pojď!"
K Nalině úlevě nešli do jeho děsivého příbytku, ale na vrchol Hrdé skály, příkré a překrásné za úsvitu. I přes jeho věk a to, že chodil po dvou nohou, měla Nala problém držet s paviánem krok, když šplhali do strmého svahu. Když se dostali až na vrchol, posadil se s překříženýma nohama tváří ke slunci i přes všechny okolnosti stále tak svěží, jako když začali šplhat. Nala, lapajíc po dechu a chvějíc se v chladném vzduchu, si šťastně lehla vedle něj, když jí pokynul.
"Tak co budeme ty a já dělat toto překrásné ráno?" Nala netečně pokrčila rameny.
"Dobrá, povím ti to. Dáme Simbu tam, kam patří."
"Co tím chceš říct, Rafiki? On patří sem, k nám… ale je mrtvý." Nové slzy opět lehce vstoupily do Naliných očí, protože byla zesláblá a rozesmutnila ji i sebemenší maličkost.
"Ukážu ti to. Poslední dobou je Simba tady." Bez varování se Rafiki náhle objevil lvíčeti na zádech a svýma rukama ji chytil za krk smrtelným stiskem. Nala klesla k zemi, zděšeně lapajíc po dechu.
"Není to zrovna moc příjemné, že?" Opičák se natáhl přes Nalinu hlavu a pohlédl na ni obráceně, pokyvujíc svým velkým hustým obočím.
"N-ne!" vypískla Nala. Rafiki ji pustil a dřepl si vedle ní.
"Ale takový to je pocit. Simba tě zatěžuje a dusí. Je čas říct, Ne, Simbo! Sem patříš!" Zvedl ruce nad Nalu a pak jednu svou dlaň položil na její čelo a druhou na hruď. "Sem a sem. Do hlavy… a do srdce."
Nala přimhouřenýma očima zašilhala na jeho ruce. "Jak?" zeptala se.
"Podívej." Rafiki ukázal svou holí a dvojice dýní na její špičce slabě zachrastila, jak se jejich obsah přesunul. "Co vidíš?"
Mlhy stoupaly a Lví říše se začínala objevovat. Z mihotajícího se jezírka, kam chodila pít zvířata, přicházely narůžovělé odlesky. Nala na to hleděla. "Vidím napajedlo?" zkusila to.
"To není test, Nalo!" zasmál se Rafiki, hladíc ji po hladké srsti mezi ušima. "Tak tedy. Napajedlo. A co si pamatuješ o napajedle?"
"Nic speciálního. Chodím tam každý den, abych se napila."
"Nikdy se tam nestalo nic speciálního? Přemýšlej."
A Nala si vzpomněla. Vzpomněla si na jeden úmorný den, kdy ležela lapajíc po dechu na břehu, plujíc jednou tlapkou v chladném proudu, příliš netečná k pohybu. A potom z trávy vyskočil Simba, i navzdory horku plný energie, dopadl na svou kamarádku a společně se skutáleli do vody. Koupel Nalu ihned oživila a ti dva si tam pak celé odpoledne hráli, cákajíc jeden na druhého. Obrátila se s úsměvem na Rafikiho, přemýšlejíc o tom, jak by mu to všechno mohla vysvětlit.
Rafiki jednoduše přikývl. "Dobře… a co támhle?"
Zdálo se, že noc kolem místa známého jako Sloní hřbitov i nadále zůstává. Tam odtud se ke Lví skále táhly dlouhé stíny a Nala se zatřásla. Vzpomněla jsi, jak ji tam Simba vedl, slibujíc úžasné dobrodružství. Toho dne byli oba troufalá lvíčata, plná své vlastní odvahy a chytrosti. Ale útok hyen změnil jejich škodolibost v děs. Vzpomněla si i na klouzání po dlouhé páteřní kosti, téměř do podlých tlam čekajících hyen a Simbu, jak spěchá zpět, vrčíce a chráníce ji vlastními drápy. To byl panečku den. To byl den.
"Vidíš?" vkradl se jí Rafiki do myšlenek. "Simba je tvůj kamarád. Nechce ti ublížit. Chce, abys byla opět šťastná a hravá."
"Já nemůžu!" zakvílela Nala.
"Můžeš. Musíš. Pro Simbovo dobro."
Nala se zamračila, nechápajíc. Jako by to mohlo Simbovi pomoct, kdyby byla šťastná? Ale pak, jak by mohlo Simbovi pomoct, kdyby byla smutná?





