Září 2011

SF téma týdne od Lary č. 7

30. září 2011 v 15:47 | Lara |  SF Téma týdne
Nahnědlý lev s tmavou hřívou unaveně kráčel po vyprahlé poušti . Za ním se ploužilo několik lvic , z toho některé měli v tlamách svá mláďata . Jedna ze lvic zaostávala a nakonec se svezla k zemi . "Efi!" vykřikla béžová lvice , Maya , a rozběhla se ke své kamarádce . "Efi , jsi v pořádku?" ptala se ustaraně . Efi jen vyčerpaně kývla hlavou . "Musíme jít dál.." řekla poté s námahou . "Ne!" křikla Maya a otočila se na svého vůdce . "Natu , musíme si odpočinout." řekla pevně . "Přiznávám , že už jsem také unavený . Pojďme najít místo kde přespíme." pravil Natu a začal se rozhlížet . Několik metrů opodál ze země trčel mohutný balvan . Po stranách z něj trčely kusy kamenů tak , že vytvářely stín . Lvice si lehli ke kamenům a některé začaly opečovávat srst svých mláďat . V noci teplota prudce klesala a lvice se k sobě přitiskly.Lvíčata ležela uprostřed skupinky a třásla se zimou . Noci v této velké poušti bývají krutě chladné . Natu neklidně ležel na kraji skupiny a díval se do dálky . Pak si povzdechl , položil si hlavu na packy a usnul . Časně z rána už smečka byla opět na cestě . Natu lvice vedl na jih , doufal že tam najdou útočiště . Do nosu mu vstoupila povědomá vůně . Nachvíli se zastavil a zaváhal . Pak mu to došlo . Byl to pach kořisti ! Natu se rychle otočil k lvicím . Podle jejich nadšených pohledů usoudil , že to ucítily taky . Všichni se rozběhli vstříc neznámé krajině . Natu v dálce zahlédl strom .. a pak další ! . Konec pouště! pomyslel si . Když pod tlapkami ucítil trávu a uviděl rozlehlou savanu plnou zvířat , byl štěstím bez sebe . " Tohle je náš nový domov . " řekl radostně a lvice kývly . Efi se zadívala na svého vůdce . " A kde budeme žít ? " zeptala se . Natu se na ni zamyšleně podíval a pak otočil hlavu a zadíval se do dálky . Lvice jeho pohled sledovaly a uviděli velkou skálu , která vyčnívala ze savany . " Na Lví Skále . " řekl poté . " A toto je naše Lví Říše ! " dodal ještě a spolu s lvicemi se vydal ke Lví Skále .

Natu je v mém příběhu dědeček Mohatua ;) Ano , Natu a Efi jsou jména z komixu , promiňte nechtělo se mi nějaké vymýšlet xD

Mála úprava XD

28. září 2011 v 21:34 | lvicek99 |  Deník - Lvicek99
Trochu jsem upravila pozadí dessu, protože už mě štvalo se pořád dívat na ty useknutý okraje a hned hnědá barva! XD řekla bych, že takhle je to lepší XD a nedivte se, když se to někomu nebude zobrazovat celý, je to dělaný na můj velkej monitor XD

Kopírák

28. září 2011 v 19:53 | Lara |  Aktuality v klubu
Blogerka která si říká Zira kopíruje obrázky a naše momentky ze SF . Důkazem je tento článek :

http://werosaurus.blog.cz/1109/srandovni-a-hezke-obrazky

Jestli je nesmaže , tak ji nahlásíme . Jen aby jste věděli ;)

Nápad :D

28. září 2011 v 16:09 | lvicek99 |  Deník - Lvicek99
Napadlo mě, že by jsme mohli mít takovej jakokdyby kalendář, kde by jsme třeba zapisovaly SF srazy, kdy se napíše třeba další téma týdne atd. :D chtěli by jste to? XD :D Njn...krátkej článek, ale co víc k tomu napsat? XDD

10. téma týdne od lvicka99

27. září 2011 v 16:32 | lvicek99 |  SF Téma týdne
Žila jsem v jedné říši jménem Viridis. Moje sestra byla královnou, ale já jsem nesnesla, aby mi rozkazovasla moje vlastní sestra a tak jsme se jednou pohádaly. Musela jsem tedy opustit zemi Viridis a mou smečku. Byla jsem odkázána sama na sebe. Musela jsem si najít nový domov....

Uslyšela jsem šustění. Otočila jsem se a uviděla jsem jenom tlapu, která mě za chvíli praštila. Padla jsem k zemi. Po chvilce jsem se probudila a uviděla jsem nad sebou stát velkého lva. Vstala jsem a zavrčela jsem na něj. On se jen šibalsky usmál. "Copak tak krásná mladá lvice dělá v téhle zemi? A ještě k tomu úplně sama?" Zeptal se. Byla jsem na něho pořád ještě naštvaná za to, že mě praštil, ale odpověděla jsem mu. "Pohádala jsme se se sestrou, tak jsem musela opustit moji zemi a teď hledám nový domov! Ale jak vidím, tady ho asi nenajdu...tady jsem našla akorát lva, který musí ZAÚTOČIT NA KAŽDÉHO KOHO POTKÁ!!!" Zařvala jsem na něho. Lev couvl. "No tak promiň...nedělal bych to, kdyby si to nepřál můj král...nesnáší, když mu někdo leze na území a já jsem dostal za úkol hlídat celou říši...a prý jestli sem pronikne jedinný lev, tak mě zabije...." Řekl smutně lev. "Oh....a...proč jsi neutekl?" "Už jsem se o to pokoušel, ale vedle naší říše žijí levharti a s těmi válčíme už několik let! Kdybych šel na jejich územní, dopadl bych hrozně.....na druhé straně od říše levhartů je sice volný průchod, nikdo tam nežije, ale je tam dobrý výhled z královy jeskyně na vrcholku támhletoho kopce..." Lev ukázal na veliký kopec nedaleko odtud "A když jsem chtěl utéct, viděl mě a....málem bylo po mně...kdybych mu neřekl, že jsem si nevšiml, že už nejsem v naší říši, tak bych tu už nestál a nebavil bych se s tebou." "Oh...ale já se odtud musím nějak dostat..." Řekla jsem a přemýšlela jsem. Potom mě něco najednou napadlo! "MÁM NÁPAD! Přece musí přes říši levhartů taky někdy procházet nějaký lev, že jo?!" "To ano, ale ne z naší smečky." Řekl lev. "NO PRÁVĚ! Když na tebe budou útočit řekneš, že už nejsi z té tvé smečky! Že jsi odešel!" "Ale to mi nikdy neuvěří..." "Třeba jo" "A co když ne?" "Neboj, budu tě bránit!" Lev se loudal k říši levhartů. "No tak dělej! Copak chceš, aby tě tvůj král načapal?" "Ne to nechci.....no tak dobře, už jdu..." Lev trochu zrychlil a už jsme byli v říši levhartů. V pohodě jsme prošli přibližně doprostřed říše. Potom si nás všimli levharti, kteří spali na stromech a skočili dolů, aby nás zastavili. "GRRRr!!! Co tu děláte?! A OBZVLÁŠŤ TY!" Levhart ukázal na lva. Ten jenom polkl. "Přece víš, že lvi z tvojí smečky tu nemají co dělat!" Zavrčel na něho. "Já už nepatřím k Leraiově smečce!" Bránil se lev. "To ti tak věřím!" Zavrčel na něho levhart znovu. "Opravdu už k ní nepatří!" Zapojila jsem se do toho já. "A ty jsi kdo? Tebe neznám! Ty jsi taky z Leraiovy smečky?!" "Ne, já jsem tulačka! Toho vašeho Ler...Lery...no prostě toho lva o kterém mluvíte jsem nikdy neviděla!" "No dobře....takže ty říkáš, že zradil svou smečku?" "ANO! A my tudy chceme JEN projít!" Řekla jsem mu. "No doře, dobře...ale abychom měli jistotu, tak vás doprovodíme! Jestli náhodou nechcete zaútočit..." "Jak chcete, opravdu chceme jen projít...." Tak jsme tedy šli. Cestou se levhart, co vedl skupinku levhartů co nás hlídala najednou zastavil a počkal až dojdeme. Potom se potichu toho lva na něco zeptal. Něco z toho jsem zaslechla. "Hledáš si nové království, Králi?" Řekl mu s výsměchem levhart. Lev na něho jenom zavrčel. "Králi? Co to má znamenat?" Řekla jsem si pro sebe. Za chvilku už jsme ale byli venku z jejich říše. Levharti potom odešli a my jsme šli dál. Teprve pak jsem se ho začala vyptávat. "Jak se vlastně jmenuješ?" "Jsem Mwerevu a ty?" "Já jsem Usamba" Zase jsme kousek šli a nemluvili jsme. Potom jsem to nakonec nevydržela a zeptala jsem se ho na ten rozhovor s levhartem. "Poslyš...jak ses bavil s tím levhartem, tak tě oslovil "králi"...co to mělo znamenat." Mwerevu na chvíli zaváhal, ale nakonec mi všechno řekl. "No....on neměl být král Lerai....ale já" Sklopil hlavu. "Kdysi jsem té říši vládl a levharti byli mí přátelé. Říše patřila nám všem, ale potom jednou přišel do říše Lerai. Bojoval jsem o svůj trůn ale Lerai byl silnější. Naštěstí mi dovolil v říši zůstat..." "Oh...to je mi líto, že jsi přišel o trůn...ale najdeme novou říši a tam můžeš kralovat!" "Ano...a ty budeš moje královna!" Zaskočilo mě to. On ke mě přišel a olízl mě. Opětovala jsem mu to a přitulila jsem se k němu. On ke mě taky. Potom jsme oba dva usnuli.

Ráno jsme pokračovali v cestě. Došli jsme do jedné říše, kde byla obrovská skála. Byl z ní výhled na celou říši. Šli jsme na ni a byla tam jeskně. Vešli jsme dovnitř a vypadalo to tam útulně, tak jsme se tam zabydleli. Později do říše začali chodit různé lvice i lvi. Všechny jsme je přijali do smečky. A tak se naše smečka rozrůstala...Říši, kterou jsme našli jsem později pojmenovali Lví říše a naši skálu Lví skála....


10. SF Téma týdne

25. září 2011 v 15:41 | Keta |  SF Téma týdne

Tématem týdne je:

Počátky

Protentokrát se vydáme až k úplným kořenům... Kde se na Lví skále vzali lvi? Odkud tam přišli? A kdo vlastně přišel na to, že by lvi měli vládnout ostatním zvířatům?
Nebo, pokud jsou to na vás příliš těžké otázky, postačí životní příběh jakékoli lva z minulosti, třeba úplně prvního krále Lví skály - protože nikdo neříká, že první byl Mohatu ;)

http://fc09.deviantart.net/fs71/f/2011/046/1/8/the_sun_will_set_on_my_time_by_kanutgl-d39n4dv.jpg

Moje nové video :D

20. září 2011 v 22:16 | lvicek99 |  Videa
Dneska jsem konečně dodělala zase další video :D XD je tam sice i Balto, ale aspoň tu něco přibyde, no XD


Kovu JE Scarův syn

17. září 2011 v 9:58 | Any-lee |  Zajímavosti
tohle je další důkaz toho, že Kovu je Scarův syn. i když ve filmu říká že není, je to napsáno na samotné Wikipedii! xD

SF téma týdne od Lary č. 6

13. září 2011 v 22:01 | Lara |  SF Téma týdne
Nezdá se mi že to úplně splňuje téma , ale co naděláte xD Se Zirou už je tu příběhů několik a já se nechtěla opičit xD

Kráčela jsem po boku svého otce a poslouchala vše , co mi říkal . Právě hovořil o koloběhu života . Uviděla jsem malou myšku a skočila po ní . Rychle jsem ji chytila do tlapek a usmála se . " Uru , jestli chceš být královnou tak musíš pochopit , že se nemá lovit pro zábavu ." řekl můj otec Mohatu a významě se na mě podíval . Přikývla jsem a pustila myšku na svobodu . Mohatu se usmál a olízl mi hlavu . Pak však spatřil jak k němu letí Taria , naše majordomka . " Můj králi ! Kousek odtud loví nějaký vyhnanec ! " vykřikla . Mohatu se zamračil a poručil mi , abych se vrátila na Lví Skálu . Kývla jsem a běžela zpátky . Po chvíli jsem se otočila a když jsem se ujistila , že otec už není v dohledu tak jsem šla po jeho pachových stopách . Pachy ostatních zvířat mě mátly a pak jsem ucítila lví pach . V duchu jsem se zaradovala a skočila na kámen abych se rozhlédla . Pak jsem kousek ode mě spatřila lvici . Trochu jsem se skrčila , ale lvice si mě už všimla . Kráčela ke mně . Zastavila se přímo u mě a hleděla mi do mých ustrašených očí . " Ty jsi dcera krále , že ? " zeptala se . Její rudé oči mě vyváděly z míry . Tak jsem jen nepatrně kývla . Lvice mě praštila a já spadla na zem . Začala jsem vzlykat a snažila jsem se postavit , ale lvice už zase byla u mě . Držela mě tlapou u země a já pak uslyšela řev . Ale nebyl to řev mého otce . Z vysoké trávy se vyřítil mladý zlatý lev s černou hřívou . Skočil na lvici , která mě držela při zemi a zakousl se jí do tlapky . Lvice zaječela , vyvlékla se mu a utekla . Lev se na mě podíval . Stále jsem ležela na zemi a třásla jsem se . "Klid , už ti nikdo ubližovat nebude . " řekl mi a sedl si ke mě . " Jak se jmenuješ ?" zeptal se mě . "J-já jsem Uru ." vykoktala jsem se . " Kdo jsi ty ? " zeptala jsem se pak podezřívavě . " Mé jméno je Ahadi a jsem tulák . Utekl jsem od smečky kde žila má matka . " představil se . " Děkuju že jsi mě zachránil . " řekla jsem a pokusila jsem se o úsměv . Ahadi se usmál a zadíval se na oblohu . Slunce už se pomalu ukládalo ke spánku a nebe mělo jasně oranžový nádech . Ahadi si lehl na kámen a pozoroval oblohu . Přišla jsem k němu a lehla si mu do tlapek . " Není to nádhera ? " " Ano , to je . " řekl a nespustil oči z oblohy .Uslyšela jsem praskání větviček a šelest trávy . Můj otec . Podíval se na Ahadiho a změřil si ho podezíravým pohledem . Když si všiml mě , výhružně zavrčel . " Tati , on mě zachránil ! " křikla jsem rychle . Ahadi pozoroval mého otce a pak se poočku podíval na mě . " Zachránil tě ? " opakoval můj otec . " Ano . Nějaká lvice mě chtěla .. zabít . " řekla jsem . " Zania . " řekl Ahadi a zavrčel . Mohatu se na něj podíval . " Zania je samotářka . Velmi ráda ostatním způsobuje bolest . " Vysvětlil Ahadi . " Tati , může tu Ahadi zůstat ? " zeptala jsem se najednou . Ahadi se na mě udiveně podíval , ale podle toho jak mu zajiskřilo v očích , jsem poznala že mu to nevadí . Mohatu dlouze přemýšlel . " Tak dobrá . Vítej v mé smečce , Ahadi . " Svolil Mohatu a otočil se k odchodu na Lví Skálu . Ahadi se na mě usmál a po jeho boku jsem poskakovala trávou až domů na Lví Skálu .
Ahadi a Uru(c) DJ Coulz

9.SF téma týdne od Any-lee

13. září 2011 v 17:28 | Any-lee |  SF Téma týdne
"Ziro, drahá, pojď prosím, musíme najít něco k jídlu..." promluvila na mne matka. "no dobrá mami, už jdu..." řekla jsem a rozběhla se k ní. má matka byla velmi hubená, žíznivá, a slabá. vše dávala mě a na sebe vůbec nedbala. "Mami, až příště zase něco najdeme, nechceš se...... najíst?" zeptala jsem se jí. "ne! ne má drahá... ty jsi lvíče a bez potravy dlouho nepřežiješ..." řekla mi matka. "ale mami...... ty taky ne!" vykřikla jsem. "samozřejmě, že ano, Ziro. ale TY musíš přežít..." usmála se na mne matka. vrhnuli se mi slzy do očí. "ale neboj se. však mi najdeme nový domov.." usmála se na mne matka. usmála jsem se taky a pokračovaly jsme v cestě. dorazily jsme do lví říše, kde na nás ihned vyskočil Ahadi. "co tady děláš, Arizo?!!!" zařval na nás Ahadi se svou smečkou, syny a partnerkou. "Ahadi? díky bohu..... chtěla bych se přidat k tvé smečce...." usmála se má matka na něj. "NE!!! opusť lví říši!!!! HNED!!!" zařval na nás Ahadi. "Ahadi prosím!!! já i mé lvíče jsme hrozně žíznivé a hladové! klidně mě zabij, zabij mě! ale prosím, dovol mé dceři tu zůstat..." prosila ho má matka. "Ahadi!! jsi král jen kvůli mě!!! a já je.... já je do smečky přijímám..." usmála se Uru. "no tak dobrá, Uru..." řekl naštvaně Ahadi. "ach, moc vám děkuji, můj králi!" řekla má matka, vzala mě do tlamy, a chystala se přejít na stranu smečky. jenže Ahadi ji zarazil. "ty ne, Arizo.... jen tvá dcera..." řekl Ahadi. "chápu..... tady je..." řekla má matka a položila mě na zem. "a pro jistotu, aby ses už nikdy nevrátila, musíme tě zlikvidovat." má matka přikývla. "hlavně že já má dcera zachráněna.." řekla matka a usmála se na mě. "NE!! mami ne!! prosím!!! ne!!! neopouštěj mě!!! nééééé!!" křičela jsem. a potom.... máma se na mě usmála. vrhly se na ní lvice... "NÉÉÉÉÉÉÉ!" zakřičela jsem. brečela jsem a křičela.... a potom... ucítila jsem teplý dotek. "hu?" podívala jsem se nahoru a viděla jsem lva. byl to mladý lev, a měl..... jizvu... "život dokáže být krutý že? ale neboj se.... na lví skále se budeš mít dobře" řekl a usmál se na mě. "děkuju ti......" řekla jsem vděčně. "to nic. mimochodem, jsem Taka." řekl. "já Zira.." usmála jsem se. potom jsem se ale podívala zpět. a ležela tam má matka... v kaluži krve. rozběhla jsem se k ní a přitulila se k ní. "sbohem, maminko..." řekla jsem. poté mi stekla hořká slza po tváři. a ten den jsme se s Takou spřátelily. to právě on mě naučil, že život dokáže být vážně hodně krutý, ale každý má svou polovinu štěstí.... a právě v ten den jsem tu svou našla.

SF téma týdne od lvicka99

11. září 2011 v 23:14 | lvicek99 |  SF Téma týdne
Když jsem se probudila, vypadalo to, jako raždé normální ráno, ale něco bylo špatně...rozhlédla jsem se po jeskyni. Nikde nikdo. "Ziro..." vyběhla jsem vyděšeně z jeskyně. Smečka byla na svých místech. Ti, co meli hlídat, hlídali, ti co měli hledat jídlo a vodu, hledali...a vůdkyně smečky Malkia na všechny dohlížela. Najednou se ale zadívala na dvě lvice, co jakokdyby něco schovávaly a zvedla se. "KIRO! MZURI! CO TO TAM DĚLÁTE?!" Lvice se otočily. A najednou jsem ji spatřila! Zira ležela na zemi a tekla jí z tlapy krev. Rozběhla jsem se ke Kiře a povalila jsem ji na zem. "HAWO! SLEZ SE MĚ! HNED!" zařvala Kira a odkopla mě. Já jsem se zvedla, skočila jsem, vatáhla jsem drápy a zaryla jsem je Kiře přímo do hrudi. Kira pomalu padala k zemi. "KIRO!" Zařvala Mzuri. Kira zvedla tlapu, aby se mohla Mzuri dotknout, ale nestihla to. "Mzur...." stihla jenom říct. Její tlapa spadla na zem a ona zavřela oči. Byla mrtvá. Ignorovala jsem všechny co se seběhli kolem mě. Přiběhla jsem ustaraně k Ziře. Olízla jsem jí zraněnou tlapu. Zira otevřela oči. "Mami?" "Oh Ziro, jsem tak ráda že jsi v pořád..." Přerušilo mě hlasité zařvání. "HAWO! JAK SE OPOVAŽUJEŠ ZABÍT ČLENA NAŠÍ SMEČKY!" Zavrčela na mě Malkia. "Chtěly zabít mou dceru!" Bránila jsem se. "A máš k tomu důkaz?!" "Na co chceš důkaz? Vždyť je to jasné!" "Jestli nemáš důkaz, zabila jsi bezdůvodně člena naší smečky! ZA TO TĚ VYLUČUJU ZE SMEČKY!!!!" Zařvala na mě Malkia. Zarazilo mě to. Podívala jsem se Mzuri a ta se jen lstivě usmívala. "Grrr...dobře, já kldině půjdu! Rozhodně mi bude někde jinde líp než tady!" Vzala jsem Ziru do tlamy a šla jsem pryč od smečky. Pryč z naší říše. Někam daleko...

POZDĚJI

Celá vyčerpaná jsem padla k zemi. Měla jsem hroznou žízeň a hlad. Za to Zira vesele poskakovala v trávě a honila motýla. "Pojď Ziro...musíme jít dál a najít nějakou vodu." Pomalu jsem se zvedla. Najednou jsem před sebou uviděla stát velkého žlutého lva. "Ahadi..?" zašeptala jsem. "Hawo...co tu děláš???!! Vždyť jsem přece jasně řekl, že jestli tě ještě někdy uvidím ve lví říši, tak tě zabiju!!!!" Ahadi se na mě chtěl vrchnout, ale nějaká lvice před něj skočila. "Ahadi, ne! Copak nevidíš, že má lvíče? A že je slabá a a hladová?! Jak můžeš být tak krutý a zaútočit na někoho tak slabého?!" Řekla ta lvice. Zamračila jsem se. -Slabého říkáš? Na to, abych bojovala s Ahadim jsem silná dost!- Řekla jsem si sama pro sebe. "Ach...máš pravdu Uru..." Řekl nakonec Ahadi. "Ale stejně tu nemáš co dělat Hawo!" Zavrčel. "Ach Ahadi, nech mě aspoň se trochu napít. Mám hroznou žízeň a má dcera taky. Potřebujeme se rychle napít, nebo zemřeme." Začala jsem ze sebe dělat chudinku a na Ahadiho to zapůsobilo. "No dobrá, můžeš se napít...ale potom opustíš lví říši a nevrátíš se!" "Slibuju můj králi" Usmála jsem se lstivě, popadla jsem Ziru a mířila jsem směrem k napajedlu. Ahadi s Uru odešli na lví skálu. Když jsme došli k napajedlu hned jsem ponořila hlavu do vody a pila jsem a pila a pila a pila...Najednou Zira spadla do vody. Neuměla ještě plavat a topila se. Já jsem jí nemohla pomoct, protože jsem v plavání taky nebyla zrovna nejlepší a utopily bychom se obě a tak jsem volala o pomoc. Najednou přiběhl mladý lev, skočil do vody a vytáhl Ziru ven z vody. "Děkuji ti mladý lve" Poděkovala jsem mu. "Není za co..." Řekl ten lev a přišel k Ziře. "Jsi v pohodě?" Zeptal se jí. Zira vykašlala vodu. "Jo jsem...děkuju..." "No jo, nemáš za co..." Najednou k nám přiletěl Ahadi. "ZMIZ ODSUD HAWO! HNED!" Zařval. Nechápavě jsem se na něho podívala. "HNED!!!" Zařval ještě jednou. Pomalu jsem se Zirou odcházela. Zaslechla jsem jen, jak tomu mladému lvovi nadává. "TAKO ZBLÁZNIL SES?! MOHL SES UTOPIT! A TO JEN KVŮLI VYHNANCOVI!!!" "Bla bla bla...jistě, ale kdyby to udělal Mufasa, chválil bys ho jak je šikovný a hodný, že pomáhá! Pche! Už mě nebaví poslouchat ty kecy!" "TAKO! JAK TO SE MNOU MLUVÍŠ?!" Ahadi napřáhl tlapu. "Jenom říkám co si mys..." Taka nedořekl větu a Ahadi ho praštil. Taka spadl na zem. Já a Zira jsme se otočily, aby jsme zjistily co se stalo. Hned jsem se rozběhla k Ahadimu a zakousla jsem se mu do krku. On mě setřásl a potom do mě zaryl vší silou drápy. Potom už jsem nic neviděla...poslední věc kterou jsem zaslechla bylo ziřino volání: "MAMÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!! NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!" Potom už bylo jen ticho.......

(toho textu tam si nevšimejte XD a Zira je v tom mojem příbehu větší, ale jinej obrázek jsem nesehnala...)
obrázek (c) HellmotherEva

9. SF Téma týdne

11. září 2011 v 17:38 | Keta |  SF Téma týdne

Tématem týdne je:

Toulaví lvi

Tak, protentokrát životní příběhy toulavých lvů :D
Je jedno jakých... Může jít třeba o otce Naly, rodiče Ziry, otce Kovua...
Nebo třeba o některého ze Simbových a Naliných kamarádů? To jsou Tama, Malka, Kula, Chumvi a Tojo (snad jsem na nikoho nezapomněla :D)
Stačí krátký úryvek z jejich života, nemusíte vypisovat celý život od narození až do smrti :D
http://th05.deviantart.net/fs71/PRE/f/2010/083/5/7/A_day_at_the_valley_by_kitchiki.jpg

8. SF Téma týdne - Od Kety

11. září 2011 v 17:18 | Keta |  SF Téma týdne
No, měl to být o dost delší příběh, ale nakonec jsem se rozhodla, že to zkrátim a nechám to takhle... Podle mýho původního scénáře neměl Kovu zůstat dědicem, ale co se dá dělat, nechce se mi psát dál :D

Dědic

Byl sám, vyděšený a zoufalý.
A malý. Tak malý, že nedokázala uvěřit, že by uměl chodit. I přesto se ale loudal zkrz déšť a vítr směrem k ní.
Už se chystala odvrátit. Věděla, že pro něj může jen stěží něco udělat. Scar by ho nikdy do smečky nepřijal.
V ten okamžik malé hnědé lvíče zamňoukalo. Probudily se v ní mateřské instinkty. Vzala ho do tlamy a rozeběhla se ke Lví skále.

"Kolikrát jsem ti říkal, abys nechodila ven sama, Ziro!"
Scar na ni hleděl z římsy Lví skály a vyčítavě si ji měřil: "Mohlo by se ti něco stát. Mohla bys ublížit mému dědici!"
Tvrdě se usmála. Věděla, co chce Scar slyšet: "Neboj se, drahý. Tvůj dědic je silný. Nic by se mu nestalo."
Ve skutečnosti nevěděla, jaký "Scarův dědic" bude, protože lvíče, které nosila, se mělo teprve narodit. Ale mělo se narodit již velmi brzy.
Vešla do jeskyně a cestou vlastním tělem kryla před Scarovým pohledem malý špinavý chomáč chlupů, který jí cupital po boku. V jeskyni ležel u zdi její prvorozený syn Nuka, kterého se Scar rozhodl neurčit svým dědicem. Prý byl příliš slabý.
Zira si lehla do rohu a malé lvíče skryla i před pálivým pohledem Nukových rudých očí. Moc dobře věděla, co si její syn myslí o svém dosud nenarozeném sourozenci. Nenáviděl ho za to, že mu sebral trůn.
Scar trávil noc venku. Hleděl na hvězdy a přemýšlel nad věci, o kterých nikdy nikomu nepověděl.
Ta noc však nebyla obyčejná. Ziře se narodilo lvíče.
A byla to lvice.

Scar zuřil.
"Jen se na ni podívej, Ziro! Jak je hubená a slabá! Ta nikdy nebude dobrou královnou, ani kdybych ji určil dědičkou!"
Nuka se tiše v koutě jeskyně smál. Byl spokojený, věřil, že když si trůn nezaslouží on, nezaslouží si ho nikdo. Pak ale jeho matka udělala něco, kvůli čemu ho ihned přešel smích. Odhrnula trochu víc tlapky a Scar spatřil, že se jí k hrudi netulí jen jedno lvíče, ale i druhé. Malý hnědý lvíček.
Jeho zelené oči zaplály radostí: "Proč jsi mi neřekla hned, že mám i syna?"
Zira sklopila zrak: "On není tvůj syn, Scare. Našla jsem ho včera večer a odnesla ho sem."
Radost zmizela. Nahradil ji vztek. Scar popadl malé hnědé tělíčko a prudce ho odhodil. Dopadl na zem a začal kňučet strachy a bolestí.
"Prosím, nezabíjej ho!" vykřikla Zira, "myslím, že bys ho mohl přijmout za svého syna i když není tvůj! Chci říct, nesplňuje snad to, co jsi vždy chtěl? Podívej, jak je silný!"
A měla pravdu, Scar si to uvědomil. Uchváceně sledoval, jak si lvíče odhodlaně stoupá i přes očividnou bolest,k terou cítilo.
"Našla jsem ho samotného v dešti a tmě. Jeho matka nebyla nikde v dohledu. Nejspíš úplně sám odněkud přišel. Je to to nejsilnější lvíče, jaké jsem kdy viděla," mluvila dál Zira. Již věděla, že má vyhráno.
"Říkám mu Kovu," dodala ještě.
"Kovu," usmál se Scar, "ten tedy bude mým dědicem."

http://fc06.deviantart.net/fs31/i/2008/219/d/b/Scar_and_baby_Kovu_by_PrinzeBurnzo.jpg

SF téma týdne od Lary č. 5

9. září 2011 v 14:32 | Lara |  SF Téma týdne
Stál jsem na hrdé Lví Skále a pozoroval umírající krajinu . Hyeny byly všude a pokaždé když lvice přinesly (teď velmi vzácnou) kořist tak většinu sežraly hyeny . Lvice byly vyhublé a jejich mláďata sténala hlady . I já sám jsem byl hubenější než za Mufasovy vlády . Uslyšel jsem kroky a otočil se . Přicházela zamnou hubená Sarabi se smutným výrazem . " Co chceš ? " zeptal jsem se . " Scare musíš ty hyeny vyhnat pryč ! Když není kořist tak lvice nemají mléko pro svá mláďata . Dnes uhynulo Safino mládě . Musíš něco udělat jinak tady všichni zemřeme ! " vychrlila na mě . Chvíli jsem jen stál a díval se jí do očí . Safino mládě byl sameček , který by byl dobrá posila pro smečku . A kvuli hyenám a jejich nenažranosti zemřel . " Sarabi , rozhodl jsem se . Svolej všechny bojeschopné lvice . Vyženeme hyeny . " rozhodl jsem a sám se připravil k bitvě . Zira byla v jeskyni , protože čekala mláďata . Spolu s ní tam byl můj syn Nuka . Lvice se postavili vedle mě a hyeny se na nás udiveně dívaly . Povolil jsem , že na Lví Skále můžou zůstat pouze Shenzi , Ed a Banzai . Ostatní hyeny se vrátí na Sloní Hřbitov . Přejel jsem pohledem po hyenách a pak jsem spustil : " Poslouchejte , Lví Říše umírá . Proto požaduji abyste se vrátily na Sloní Hřbitov . Můžete lovit podél hranice , nikde jinde . Jděte . " poručil jsem . Hyeny se na sebe podívaly a pak mohutný ,zjizvený hyení samec řekl : " Můžeme lovit podél hranice Sloního Hřbitova a Lví Říše říkáš ? " " Ano. " přikývl jsem . Samec , zřejmě velitel , se otočil na svůj klan . " Pojďme . " řekl a on i všechny hyeny až na Shenzi , Banzaie a Eda se rozběhli zpátky tam , kde se narodily . Nakonec tedy žádná bitva nebyla . Jako dar od velkých králů minulosti začalo období dešťů . Lví Říše byla opět zelená a plná života . Zvířata se vrátila a opět žila tady , Ve Lví Říši . Ziře se narodila krásná lvíčata Vitani a Kovu . Kovu byl předurčen k tomu , aby se stal králem . Každý den jsem ho učil o koloběhu života a o povinostech krále . Vitani byla velmi silná a mrštná lvice , takže se stala vůdkyní lovecké skupiny ( Tohle jsen neukradla Any Lee , Vitani je jako dobrá lovkyně vyzobrazena v mnoha komixech a obrázcích ) . Nuka se v dospělosti vydal najít si vlastní smečku . Lvice se už zase usmívaly , včetně Sarabi . Smečka také velmi rychle přijala hyení trio , které tu s námi žije . Shenzi se stala velmi oblíbenou , Banzai věčně spal a Ed si hrál s lvíčaty . Vše dopadlo tak , jak jsem si představoval . Byl jsem král a Lví Říše vzkvétala .

8.SF téma týdne od Any-lee

8. září 2011 v 18:03 | Any-lee |  SF Téma týdne
Zira právě čekala naše další lvíče. já jen v klidu panoval lví říši. štval mě ale Nuka, který si stále na něco stežoval!. nejvíce ze všeho mě ale štvala Binti. místo toho, aby mi radši pohlídala Nuku, tak jen stále lítala po lví říši a nebo byla s tím svým Zazuem. brrr!. Nuka za mnou přišel, "máma ti říká, ať se okamžitě dostavíš do jeskyně. čekají na tebe tvá nová lvíčata" řekl otráveně Nuka. ihned jsem se rozběhl do jeskyně, a tam byla Zira a měla v tlapkách dvě malá lvíčata. jedno mělo srst po Arize, Ziřině matce. a to druhé mělo srst po mě. "Kovu!" vykřikl jsem. "bude to Kovu.. náš malý budoucí král!" řekl jsem a podíval se na to druhé lvíče. "a tohle bude.... no.... Vitani" řekl jsem. toho druhého lvíčete jsem si ani nevšímal. stále jsem se jen hrdě díval na Kovua. "a? můj drahý? jsi nyní spokojený?" zeptala se s úsměvem na tváři Zira. "samozřejmě, že jsem, Ziro!" řekl jsem. čas utekl jako voda. z Kovua a Vitani už byla lvíčata. velmi silná lvíčata.... Nuka jim jen záviděl. já učil Kovua jak být dobrým králem a Vitani.... ta si hrála s Binti. jednoho dne jsem jen tak ležel pod svým oblíbeným stromem a přiletěla za mnou Binti. "pane králi! už toho mám dost! vaše dcera nám stále pojídá vajíčka a trhá nám peří!!" stěžovala si Binti. "jen se učí lovit" odpověděl jsem znuděně. "jenže! jenž-" "ticho, Binti! nekaz mi náladu.." řekl jsem otráveně. "hmm... tak dobrá! jak chcete!" odsekla Binti a vzlétla na oblohu. Vitani šla za Kovuem a šeptala mu: "hele, pojď za mnou, jdeme provokovat Zazua Binti!" Kovu kývl. Vitani se mě šla zeptat. "..... tak můžeš?" usmála se škodolibě Vitani. "oh, ale samozřejmě! jen běžte! ukažte mi, jak umíte lovit!" usmál jsem se šibalsky. Vitani s Kovuem se se smíchem rozběhly... za chvíly ke mě přišli, a v Kovu držel v tlamě Zazua a Vitani v tlamě Binti. "pust mě!! nech mě být!!" křičel Zazu. "to stačí, pustte je..... ale jste velmi dobří lovci!" řekl jsem a Vitani se hrdě zatvářila. pustila Binti a Kovu zase Zazua. ti hned uraženě odletěly. Binti byla spíš naštvaná než uražená, pořád jí někdo trhal peří.... pche! jak se někdo může naštvat kvůli takovéhle hlouposti? "tati, vezmeš mě na lekci lovu?" usmála se na mě Vitani. "no..... no..... no tak dobře.... Kovu, jdi za svou matkou.." řekl jsem. Kovu uraženě odešel.... Vitani jen vesele poskakovala vedle mě. "hmm.. chyť třeba.... tu myš!" vykřikl jsem a Vitani po ní ihned skočila. rychle mi ji přinesla. "jsi vážně skvělá lovkyně, Vitani," pochválil jsem ji. a jak čas plynul, z Vitani byla vážně výborná lovkyně. stala se z ní velitelka lovecké družiny, a nahradila Kovua.... byla budoucí královnou. Kovu s tím nesouhlasil a stále něco namítal, a tak jsem ho vyhnal. dostal to, co si zasloužil. a Vitani? jakmile se stala královnou, začali ji taky štvát ti nechopní majordomové...

já, stejně jako Keta, ráda nakopávám Disneyho teorie xDD takže jo: nakopávám teorii, že Scar nebyl Kovuův otec :D

O dospívání xD

7. září 2011 v 16:04 | Keta |  Obrázky



Dva noví členové

4. září 2011 v 22:38 | Sarafína |  Deník - Sarafína
Tak po dlouhé době jsem prolézala ScarFan. Už snad víte, že mám na starosti menu, takže
kontroluji, jestli všechno v menu funguje tak jak má. Upravila jsem aktuality a změnila barvu písma. Modrá se tam vážně nehodila xD.
Když jsem se dostala k registraci, zjistila jsem, že se chtějí přihlásit dva blogeři; Shadow a Vitani. Nedívala jsem se na datum podání přihlášky, ale určitě to bude doba, co se chtěli přihlásit.
Dost by mne tedy zajímalo, kdo je přidá. Měla by se svolat nějaká porada v chatu.
Jestli je přijmeme a kdo bude mít na starosti přidávání členů ;P.
TAKŽE, vyhovuje Vám jít ve středu tak v 15:00 na ScarFan chat a probrat to tam??
Myslím, že bychom se měly domluvit, kdo má co na starost. Chtěla bych, aby přišli VŠICHNI, takže prosím napište, jestli Vám to vyhovuje nebo ne :P.
Sarafína.

SFTT8 od Sarafíny

4. září 2011 v 21:59 | Sarafína |  SF Téma týdne
Poslední dobou se měnila teplota ovzduší docela dost rychle. Už ani v jeskyních nebyl chládek. Jedinné místo, kde se členové mé smečky mohli schladit bylo napajedlo. Nejspíš byly lvice příliš tupé, nebo jim horko otupilo mysl. Do napajedla totiž nechodily. Já jsem jako král měl povoleno všechno, takže pokud v těch hloupých pravidlech jednou stálo, že do napajedla se chodit nesmí, pak to můžu klidně změnit! Dnes ráno jsem se však neodvážil pravidlo porušit. Šel jsem pod mou milovanou akácii, jejíž koruna byla natolik košatá, že vytvářela skvělý stín a tam jsem byl alespoň trochu chráněn před sluncem.
Nezajímalo mne, co dělají lvice, nikdy si nedovolily porušit jakékoliv z mých pravidel, a kdyby ho někdy porušily, bylo by to jen přes mou nepřítomnost. Já jsem totiž vynalezl jen pár nových pravidel, a to jsem vymyslel jen taková pravidla, aby kdokoliv ze smečky nevyslovoval některá jména. Navykládal jsem všem lvicím, že když to jméno vysloví, připomene jim to všechny události z minulosti a to by je jen rozesmutnilo a rozplakalo. Zira si mohla říkat co chtěla, s tou jsme vždy kutily jen plány jak se zbavit obav, že se Simba jednoho dne vrátí. Rafikiho jsme zabít nemohli, kdyby se mi jednou narodilo mládě, které by se hodilo jako dědic trůnu, tak by nikdo jiný nemohl provést korunovaci... Ale ještě stále jsme měly se Zirou jeden nápad, ovšem ten by byl velice riskantní, ale stálo to za to!
Netrvalo to dlouho, co jsem měl chvíli na přemýšlení o mých plánech a přišla ke mne Zira. V tlamě nesla světle nažloutlé mládě s modrýma očima a ofinou. Neměl jsem vůbec tušení, čí je to mládě a zda to vůbec mládě je. To stvoření totiž bylo velice malé a jako lvíče to vůbec nevypadalo. Možná to však způsobilo to, že jsem byl zvyklý na velikost mého syna Nuku. Bylo to už docela velké mládě, ale jako dědic se vážně nehodil. Neustále si na něco stěžoval a nedokázal si s ničím poradit sám. A takového krále si Lví říše nezaslouží!
,,Scare! Představ si to! Ztratil jsi pojem o čase?! Už pár dní mne ignoruješ, chodíš jenom po říši a pak je těžké tě najít!! Vůbec si nevšimneš, že se ti narodilo mládě?!"
Zira mne vytrhla z myšlenek a podala mi mládě do tlap.
,,Cože mám?? A ani jsem si nevšiml, že tu trávím tolik času. Ale jako král musím vědět, jestli se tu nepotulují vetřelci!" usmál jsem se šibalsky a podíval na mládě. Bylo krásné, ale byla to lvice. Lvice!!! To je vážně senzační!! Takže všechny možnosti, že budu mít dědice jsou v háji!! Nakonec to tu odkážu někomu úplně cizímu!
,,Máš dceru, ty můj hlupáčku! Vůbec jsi si toho nevšiml. Je to Tvá dcera! Tvá dcera Vitani! Měl bys na ni být pyšný! Dívej se! Jak je krásná a roztomiloučká!" Pohrdavě jsem si odfrkl. Tohle že má být okouzlující?! Takové malé nic! Zira si však mého výrazu naneštěstí všimla.
,,Nějaký narážky?! Scare, vždy jsi chtěl dědice a nastolit do Lví říše normální královskou krev! Nahradit dlouhodobé panování tvých špatných prarodičů a dostat do Lví říše ty správné vládce! Copak si myslíš, že Vitani nebude ta pravá královna?!"
,,Bude mnohem těžší sehnat lva jako krále, než sehnat lvici jako královnu, nemyslíš?? Jestli tohle malé nic bude jednou královnou, mohu se na všechno vykašlat, to už bude možná lepší, kdyby byl král Nuka!" odpověděl jsem a otočil se od Ziry. Ta si vzala Vitani do tlamy a ještě řekla: ,,Jak to jen můžeš říct?!" pak odešla a já měl znovu chvíli na přemýšlení. Takhle to šlo dál.
K mému překvapení se z Vitani stala senzační lovkyně. Nikdy bych to do ní neřekl. Její postava se na lov skvěle hodila a tak se z ní stala dědička trůnu a rovněž vedoucí lovecké družiny. Naštěstí Zira zapoměla na nápad, že by mohla chodit po ostatních říších a hledat lvíče jako budoucího krále. Vitani se tedy stala po pár dnech královnou. A co obavy ohledně Simbova návratu? Na ty jsme se Zirou také zapoměli. Konec konců, kdyby to opravdu hrozilo, tak by se Simba vrátil už dřív.

Ehm, omlouvám se za chyby v článku xD

Komix XDD

4. září 2011 v 20:50 | lvicek99 |  Komixy
Našla jsem na DA jeden super komix XDD ani jsem ho nepřekládala, protože myslím, že děj všichni pochopíte XDDD


Komix (c) Nollaig

Kovuova Jizva

4. září 2011 v 20:31 | lvicek99 |  Chyby ve filmech
Po dlouhé době zase malá chyba... XD



Když se Zira naštve na Kovua za to, že se přidal k Simbovi a že je to jeho vina, že Nuka zemřel, škrábne ho a tím mu udělá jizvu, JENŽE když někdo někoho škrábne, tak se mu tam neobjeví hned jizva, ale třeba mu teče krev! Já vím, LK je dělaný, aby se na to mohly dívat i malinkatý děcka, ale tak aspoň malej pramínek krve tam udělat mohli XD