close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

10. téma týdne od lvicka99

27. září 2011 v 16:32 | lvicek99 |  SF Téma týdne
Žila jsem v jedné říši jménem Viridis. Moje sestra byla královnou, ale já jsem nesnesla, aby mi rozkazovasla moje vlastní sestra a tak jsme se jednou pohádaly. Musela jsem tedy opustit zemi Viridis a mou smečku. Byla jsem odkázána sama na sebe. Musela jsem si najít nový domov....

Uslyšela jsem šustění. Otočila jsem se a uviděla jsem jenom tlapu, která mě za chvíli praštila. Padla jsem k zemi. Po chvilce jsem se probudila a uviděla jsem nad sebou stát velkého lva. Vstala jsem a zavrčela jsem na něj. On se jen šibalsky usmál. "Copak tak krásná mladá lvice dělá v téhle zemi? A ještě k tomu úplně sama?" Zeptal se. Byla jsem na něho pořád ještě naštvaná za to, že mě praštil, ale odpověděla jsem mu. "Pohádala jsme se se sestrou, tak jsem musela opustit moji zemi a teď hledám nový domov! Ale jak vidím, tady ho asi nenajdu...tady jsem našla akorát lva, který musí ZAÚTOČIT NA KAŽDÉHO KOHO POTKÁ!!!" Zařvala jsem na něho. Lev couvl. "No tak promiň...nedělal bych to, kdyby si to nepřál můj král...nesnáší, když mu někdo leze na území a já jsem dostal za úkol hlídat celou říši...a prý jestli sem pronikne jedinný lev, tak mě zabije...." Řekl smutně lev. "Oh....a...proč jsi neutekl?" "Už jsem se o to pokoušel, ale vedle naší říše žijí levharti a s těmi válčíme už několik let! Kdybych šel na jejich územní, dopadl bych hrozně.....na druhé straně od říše levhartů je sice volný průchod, nikdo tam nežije, ale je tam dobrý výhled z královy jeskyně na vrcholku támhletoho kopce..." Lev ukázal na veliký kopec nedaleko odtud "A když jsem chtěl utéct, viděl mě a....málem bylo po mně...kdybych mu neřekl, že jsem si nevšiml, že už nejsem v naší říši, tak bych tu už nestál a nebavil bych se s tebou." "Oh...ale já se odtud musím nějak dostat..." Řekla jsem a přemýšlela jsem. Potom mě něco najednou napadlo! "MÁM NÁPAD! Přece musí přes říši levhartů taky někdy procházet nějaký lev, že jo?!" "To ano, ale ne z naší smečky." Řekl lev. "NO PRÁVĚ! Když na tebe budou útočit řekneš, že už nejsi z té tvé smečky! Že jsi odešel!" "Ale to mi nikdy neuvěří..." "Třeba jo" "A co když ne?" "Neboj, budu tě bránit!" Lev se loudal k říši levhartů. "No tak dělej! Copak chceš, aby tě tvůj král načapal?" "Ne to nechci.....no tak dobře, už jdu..." Lev trochu zrychlil a už jsme byli v říši levhartů. V pohodě jsme prošli přibližně doprostřed říše. Potom si nás všimli levharti, kteří spali na stromech a skočili dolů, aby nás zastavili. "GRRRr!!! Co tu děláte?! A OBZVLÁŠŤ TY!" Levhart ukázal na lva. Ten jenom polkl. "Přece víš, že lvi z tvojí smečky tu nemají co dělat!" Zavrčel na něho. "Já už nepatřím k Leraiově smečce!" Bránil se lev. "To ti tak věřím!" Zavrčel na něho levhart znovu. "Opravdu už k ní nepatří!" Zapojila jsem se do toho já. "A ty jsi kdo? Tebe neznám! Ty jsi taky z Leraiovy smečky?!" "Ne, já jsem tulačka! Toho vašeho Ler...Lery...no prostě toho lva o kterém mluvíte jsem nikdy neviděla!" "No dobře....takže ty říkáš, že zradil svou smečku?" "ANO! A my tudy chceme JEN projít!" Řekla jsem mu. "No doře, dobře...ale abychom měli jistotu, tak vás doprovodíme! Jestli náhodou nechcete zaútočit..." "Jak chcete, opravdu chceme jen projít...." Tak jsme tedy šli. Cestou se levhart, co vedl skupinku levhartů co nás hlídala najednou zastavil a počkal až dojdeme. Potom se potichu toho lva na něco zeptal. Něco z toho jsem zaslechla. "Hledáš si nové království, Králi?" Řekl mu s výsměchem levhart. Lev na něho jenom zavrčel. "Králi? Co to má znamenat?" Řekla jsem si pro sebe. Za chvilku už jsme ale byli venku z jejich říše. Levharti potom odešli a my jsme šli dál. Teprve pak jsem se ho začala vyptávat. "Jak se vlastně jmenuješ?" "Jsem Mwerevu a ty?" "Já jsem Usamba" Zase jsme kousek šli a nemluvili jsme. Potom jsem to nakonec nevydržela a zeptala jsem se ho na ten rozhovor s levhartem. "Poslyš...jak ses bavil s tím levhartem, tak tě oslovil "králi"...co to mělo znamenat." Mwerevu na chvíli zaváhal, ale nakonec mi všechno řekl. "No....on neměl být král Lerai....ale já" Sklopil hlavu. "Kdysi jsem té říši vládl a levharti byli mí přátelé. Říše patřila nám všem, ale potom jednou přišel do říše Lerai. Bojoval jsem o svůj trůn ale Lerai byl silnější. Naštěstí mi dovolil v říši zůstat..." "Oh...to je mi líto, že jsi přišel o trůn...ale najdeme novou říši a tam můžeš kralovat!" "Ano...a ty budeš moje královna!" Zaskočilo mě to. On ke mě přišel a olízl mě. Opětovala jsem mu to a přitulila jsem se k němu. On ke mě taky. Potom jsme oba dva usnuli.

Ráno jsme pokračovali v cestě. Došli jsme do jedné říše, kde byla obrovská skála. Byl z ní výhled na celou říši. Šli jsme na ni a byla tam jeskně. Vešli jsme dovnitř a vypadalo to tam útulně, tak jsme se tam zabydleli. Později do říše začali chodit různé lvice i lvi. Všechny jsme je přijali do smečky. A tak se naše smečka rozrůstala...Říši, kterou jsme našli jsem později pojmenovali Lví říše a naši skálu Lví skála....

 


Komentáře

1 Kate9 | 28. září 2011 v 12:10 | Reagovat

Páni,krásný příběh!!! :3

2 lvicek99 | Web | 28. září 2011 v 12:36 | Reagovat

[1]: díky :D

3 Keta | Web | 2. října 2011 v 10:42 | Reagovat

Nádherně napsané, hrozně moc se mi to líbí :3
Myslím si dokonce, že je to jeden z tvých nejlepších příběhů x)

4 lvicek99 | Web | 2. října 2011 v 11:23 | Reagovat

[3]: moc díky! :DDD

5 Nala | Web | 6. října 2011 v 19:06 | Reagovat

Tento článek jsem si velmi oblíbila! (: A jako Keta mám stejný názor, asi jeden z nejlepších! (: Doufám, že ne poslední! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.