11. září 2011 v 23:14 | lvicek99
|
Když jsem se probudila, vypadalo to, jako raždé normální ráno, ale něco bylo špatně...rozhlédla jsem se po jeskyni. Nikde nikdo. "Ziro..." vyběhla jsem vyděšeně z jeskyně. Smečka byla na svých místech. Ti, co meli hlídat, hlídali, ti co měli hledat jídlo a vodu, hledali...a vůdkyně smečky Malkia na všechny dohlížela. Najednou se ale zadívala na dvě lvice, co jakokdyby něco schovávaly a zvedla se. "KIRO! MZURI! CO TO TAM DĚLÁTE?!" Lvice se otočily. A najednou jsem ji spatřila! Zira ležela na zemi a tekla jí z tlapy krev. Rozběhla jsem se ke Kiře a povalila jsem ji na zem. "HAWO! SLEZ SE MĚ! HNED!" zařvala Kira a odkopla mě. Já jsem se zvedla, skočila jsem, vatáhla jsem drápy a zaryla jsem je Kiře přímo do hrudi. Kira pomalu padala k zemi. "KIRO!" Zařvala Mzuri. Kira zvedla tlapu, aby se mohla Mzuri dotknout, ale nestihla to. "Mzur...." stihla jenom říct. Její tlapa spadla na zem a ona zavřela oči. Byla mrtvá. Ignorovala jsem všechny co se seběhli kolem mě. Přiběhla jsem ustaraně k Ziře. Olízla jsem jí zraněnou tlapu. Zira otevřela oči. "Mami?" "Oh Ziro, jsem tak ráda že jsi v pořád..." Přerušilo mě hlasité zařvání. "HAWO! JAK SE OPOVAŽUJEŠ ZABÍT ČLENA NAŠÍ SMEČKY!" Zavrčela na mě Malkia. "Chtěly zabít mou dceru!" Bránila jsem se. "A máš k tomu důkaz?!" "Na co chceš důkaz? Vždyť je to jasné!" "Jestli nemáš důkaz, zabila jsi bezdůvodně člena naší smečky! ZA TO TĚ VYLUČUJU ZE SMEČKY!!!!" Zařvala na mě Malkia. Zarazilo mě to. Podívala jsem se Mzuri a ta se jen lstivě usmívala. "Grrr...dobře, já kldině půjdu! Rozhodně mi bude někde jinde líp než tady!" Vzala jsem Ziru do tlamy a šla jsem pryč od smečky. Pryč z naší říše. Někam daleko...
POZDĚJI
Celá vyčerpaná jsem padla k zemi. Měla jsem hroznou žízeň a hlad. Za to Zira vesele poskakovala v trávě a honila motýla. "Pojď Ziro...musíme jít dál a najít nějakou vodu." Pomalu jsem se zvedla. Najednou jsem před sebou uviděla stát velkého žlutého lva. "Ahadi..?" zašeptala jsem. "Hawo...co tu děláš???!! Vždyť jsem přece jasně řekl, že jestli tě ještě někdy uvidím ve lví říši, tak tě zabiju!!!!" Ahadi se na mě chtěl vrchnout, ale nějaká lvice před něj skočila. "Ahadi, ne! Copak nevidíš, že má lvíče? A že je slabá a a hladová?! Jak můžeš být tak krutý a zaútočit na někoho tak slabého?!" Řekla ta lvice. Zamračila jsem se. -Slabého říkáš? Na to, abych bojovala s Ahadim jsem silná dost!- Řekla jsem si sama pro sebe. "Ach...máš pravdu Uru..." Řekl nakonec Ahadi. "Ale stejně tu nemáš co dělat Hawo!" Zavrčel. "Ach Ahadi, nech mě aspoň se trochu napít. Mám hroznou žízeň a má dcera taky. Potřebujeme se rychle napít, nebo zemřeme." Začala jsem ze sebe dělat chudinku a na Ahadiho to zapůsobilo. "No dobrá, můžeš se napít...ale potom opustíš lví říši a nevrátíš se!" "Slibuju můj králi" Usmála jsem se lstivě, popadla jsem Ziru a mířila jsem směrem k napajedlu. Ahadi s Uru odešli na lví skálu. Když jsme došli k napajedlu hned jsem ponořila hlavu do vody a pila jsem a pila a pila a pila...Najednou Zira spadla do vody. Neuměla ještě plavat a topila se. Já jsem jí nemohla pomoct, protože jsem v plavání taky nebyla zrovna nejlepší a utopily bychom se obě a tak jsem volala o pomoc. Najednou přiběhl mladý lev, skočil do vody a vytáhl Ziru ven z vody. "Děkuji ti mladý lve" Poděkovala jsem mu. "Není za co..." Řekl ten lev a přišel k Ziře. "Jsi v pohodě?" Zeptal se jí. Zira vykašlala vodu. "Jo jsem...děkuju..." "No jo, nemáš za co..." Najednou k nám přiletěl Ahadi. "ZMIZ ODSUD HAWO! HNED!" Zařval. Nechápavě jsem se na něho podívala. "HNED!!!" Zařval ještě jednou. Pomalu jsem se Zirou odcházela. Zaslechla jsem jen, jak tomu mladému lvovi nadává. "TAKO ZBLÁZNIL SES?! MOHL SES UTOPIT! A TO JEN KVŮLI VYHNANCOVI!!!" "Bla bla bla...jistě, ale kdyby to udělal Mufasa, chválil bys ho jak je šikovný a hodný, že pomáhá! Pche! Už mě nebaví poslouchat ty kecy!" "TAKO! JAK TO SE MNOU MLUVÍŠ?!" Ahadi napřáhl tlapu. "Jenom říkám co si mys..." Taka nedořekl větu a Ahadi ho praštil. Taka spadl na zem. Já a Zira jsme se otočily, aby jsme zjistily co se stalo. Hned jsem se rozběhla k Ahadimu a zakousla jsem se mu do krku. On mě setřásl a potom do mě zaryl vší silou drápy. Potom už jsem nic neviděla...poslední věc kterou jsem zaslechla bylo ziřino volání: "MAMÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!! NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!" Potom už bylo jen ticho.......

(toho textu tam si nevšimejte XD a Zira je v tom mojem příbehu větší, ale jinej obrázek jsem nesehnala...)
Wow! Oo Chudinka Zira Dx