Poslední dobou se měnila teplota ovzduší docela dost rychle. Už ani v jeskyních nebyl chládek. Jedinné místo, kde se členové mé smečky mohli schladit bylo napajedlo. Nejspíš byly lvice příliš tupé, nebo jim horko otupilo mysl. Do napajedla totiž nechodily. Já jsem jako král měl povoleno všechno, takže pokud v těch hloupých pravidlech jednou stálo, že do napajedla se chodit nesmí, pak to můžu klidně změnit! Dnes ráno jsem se však neodvážil pravidlo porušit. Šel jsem pod mou milovanou akácii, jejíž koruna byla natolik košatá, že vytvářela skvělý stín a tam jsem byl alespoň trochu chráněn před sluncem.
Nezajímalo mne, co dělají lvice, nikdy si nedovolily porušit jakékoliv z mých pravidel, a kdyby ho někdy porušily, bylo by to jen přes mou nepřítomnost. Já jsem totiž vynalezl jen pár nových pravidel, a to jsem vymyslel jen taková pravidla, aby kdokoliv ze smečky nevyslovoval některá jména. Navykládal jsem všem lvicím, že když to jméno vysloví, připomene jim to všechny události z minulosti a to by je jen rozesmutnilo a rozplakalo. Zira si mohla říkat co chtěla, s tou jsme vždy kutily jen plány jak se zbavit obav, že se Simba jednoho dne vrátí. Rafikiho jsme zabít nemohli, kdyby se mi jednou narodilo mládě, které by se hodilo jako dědic trůnu, tak by nikdo jiný nemohl provést korunovaci... Ale ještě stále jsme měly se Zirou jeden nápad, ovšem ten by byl velice riskantní, ale stálo to za to!
Netrvalo to dlouho, co jsem měl chvíli na přemýšlení o mých plánech a přišla ke mne Zira. V tlamě nesla světle nažloutlé mládě s modrýma očima a ofinou. Neměl jsem vůbec tušení, čí je to mládě a zda to vůbec mládě je. To stvoření totiž bylo velice malé a jako lvíče to vůbec nevypadalo. Možná to však způsobilo to, že jsem byl zvyklý na velikost mého syna Nuku. Bylo to už docela velké mládě, ale jako dědic se vážně nehodil. Neustále si na něco stěžoval a nedokázal si s ničím poradit sám. A takového krále si Lví říše nezaslouží!
,,Scare! Představ si to! Ztratil jsi pojem o čase?! Už pár dní mne ignoruješ, chodíš jenom po říši a pak je těžké tě najít!! Vůbec si nevšimneš, že se ti narodilo mládě?!"
Zira mne vytrhla z myšlenek a podala mi mládě do tlap.
,,Cože mám?? A ani jsem si nevšiml, že tu trávím tolik času. Ale jako král musím vědět, jestli se tu nepotulují vetřelci!" usmál jsem se šibalsky a podíval na mládě. Bylo krásné, ale byla to lvice. Lvice!!! To je vážně senzační!! Takže všechny možnosti, že budu mít dědice jsou v háji!! Nakonec to tu odkážu někomu úplně cizímu!
,,Máš dceru, ty můj hlupáčku! Vůbec jsi si toho nevšiml. Je to Tvá dcera! Tvá dcera Vitani! Měl bys na ni být pyšný! Dívej se! Jak je krásná a roztomiloučká!" Pohrdavě jsem si odfrkl. Tohle že má být okouzlující?! Takové malé nic! Zira si však mého výrazu naneštěstí všimla.
,,Nějaký narážky?! Scare, vždy jsi chtěl dědice a nastolit do Lví říše normální královskou krev! Nahradit dlouhodobé panování tvých špatných prarodičů a dostat do Lví říše ty správné vládce! Copak si myslíš, že Vitani nebude ta pravá královna?!"
,,Bude mnohem těžší sehnat lva jako krále, než sehnat lvici jako královnu, nemyslíš?? Jestli tohle malé nic bude jednou královnou, mohu se na všechno vykašlat, to už bude možná lepší, kdyby byl král Nuka!" odpověděl jsem a otočil se od Ziry. Ta si vzala Vitani do tlamy a ještě řekla: ,,Jak to jen můžeš říct?!" pak odešla a já měl znovu chvíli na přemýšlení. Takhle to šlo dál.
K mému překvapení se z Vitani stala senzační lovkyně. Nikdy bych to do ní neřekl. Její postava se na lov skvěle hodila a tak se z ní stala dědička trůnu a rovněž vedoucí lovecké družiny. Naštěstí Zira zapoměla na nápad, že by mohla chodit po ostatních říších a hledat lvíče jako budoucího krále. Vitani se tedy stala po pár dnech královnou. A co obavy ohledně Simbova návratu? Na ty jsme se Zirou také zapoměli. Konec konců, kdyby to opravdu hrozilo, tak by se Simba vrátil už dřív.
Ehm, omlouvám se za chyby v článku xD






SUPER! Je to, jako bych četla knížku! :D fakt skvělé Sarafi! :D