To je ale překvapení, co? :D Upřímně by mě nenapadlo, že napíšu další kapitolu tohohle xD Mám poslední dobou hodně co psát, ale nic nepíšu, protože jsem tak hrozně líná...
A když se konečně dokopu ke psaní, tak nepíšu to, co potřebuju do různých soutěží atp. ale tuhle hloupost! xD
Už se nebudu tajit s tím, co znamenal poslední odstavec v minulé kapitole x3 Otázkou je: co vlastně z tohohle všeho vzejde? Těžko říct, já sama to nevím :D
<-- Předchozí ---- Další -->
Kapitola 4.
Simba marně natahoval tlapku - nebyl schopný chytit svého otce a pomoci mu, i když se snažil sebevíc.
Mufasu už déle drápy neudržely a spadl.
"Néé!" vykřikl Simba a v tu chvíli se probudil. Udýchaně se rozhlédl po jeskyni.
Vlastně měl pocit, že se mu ten sen zdá neustále. Nebylo to sice každou noc, ale i přesto dost často na to, aby si nyní již připadal hloupě.
"Nejspíš se té vzpomínky nikdy nezbavím," pomyslel si bolestivě, když znovu položil hlavu na přední tlapky.
O chvíli později už opět spal. A jako by si nějaká zvláštní moc nemohla pomoct, zdál se mu opět stejný sen.
Viděl svého otce, prosíc ho o pomoc. Natahoval tlapku, v zoufalé snaze zachránit osobu, která patřila k jeho nejdražším…
A pak se náhle sen změnil. Tentokrát nebyl takový, jako tolikrát předtím.










