close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Přeložené příběhy

Příběh dvou bratrů - Kapitola 5.

7. dubna 2012 v 18:47 | Keta
ZDE je zdroj anglické verze
Když se vám to líbí... :)

Kapitola 5.

"Proboha, přestaňte s tím dramatem," řekl Taka. Přiblížil se k nim.
Rozesmáli se.
"Na okamžik jsme tě vyděsili, že jo?" zeptala se Shenzi.
Taka obrátil oči v sloup. "Jo, přímo mi strachy zbělala srst. Teď poslouchejte, vy idioti."
Hyeny se přestaly smát a zpozorněly.
"Můj otec vás hledá," pokračoval Taka. "Takže se někam schovejte, dokud nebude čistý vzduch."
"Trocha čistýho vzduchu by vážně neuškodila," řekl Banzai. "Možná bychom se měli přestěhovat do hor, tam je vzduch mnohem čerstvější a-"
Taka a Shenzi zatahali Banzaie za vousky.
"Au!" vykřikl.
Ed se zahihňal.

Příběh dvou bratrů - Kapitola 4.

26. března 2012 v 17:54 | Keta
ZDE je zdroj anglické verze
Tak jsem se rozhodla dostat k tomuhle... po dlouhé době... xD

Kapitola 4.

Rafikiho myšlenky zběsile ubíhaly. Co plánovali? přemýšlel. Ať už chystali cokoliv, věděl, že to znamená potíže pro Ahadiho a jeho rodinu.
Jakmile Shenzi a její společníci odešli, Rafiki si pospíšil zpět na Lví skálu. Nemohl se dočkat, až poví Ahadimu, co vyslechl.
Ale když dorazil, Ahadi zrovna čelil jinému problému. Žirafy, zebry, prasata a další zvířata křičely, dupaly a stěžovaly si. Mufasa seděl po boku svého otce. Taka o několik kroků dál ležel na zemi.
"Kvůli žirafám už nezbývají téměř žádné listy," řekla antilopa.
"Jsou chamtivé," řekla zebra, "zvedají hlavy příliš vysoko!"
"Svět není černobílý," řekla žirafa. Zvedla nos. "Taky musíme něco jíst."
"Ale co voda?" zavrčel leopard. "Zbylo nám už jen jedno napajedlo a Boma s ostatními Kapskými buvoly mi nedovolí se k němu přiblížit.
Nervózní pštrosice si trhala vlastní pírka. "A co ty odporné hyeny? Děsí mě a mé děti."
"Přesně tak," řekl známý hlas. Rafiki vzhlédl a na jednom stromě spatřil sedět Zuzu. "Útočí na všechno, co se hýbe, opice, papoušky, gazely, antilopy,…"

Konec smíchu - 6. část

6. července 2011 v 13:00 | Keta
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Poslední část téhle povídky, takže je to konečně hotový! :3 Ani se mi nechtělo věřit, že to kdy dám xD (Ne, kecam, vlastně jsem věřila, že to dám mnohem rychleji :D)


"Simba si už nemůže hrát a běhat po Lví říši. Už nemůže cítit pachy a chutnat chutě. Takže musíš dělat práci za dvě lvíčata. Užívej si plně života. Šplhej a skákej a potom řekni, Podívej, Simbo! Jak rychle umím šplhat, jak vysoko umím skákat! Podívej se na mě!"
"Ale mluvila bych sama se sebou. Simba je mrtvý, Rafiki. Není tu."
"Ach, ale je. Nech mě, ať ti něco ukážu." Šaman zavřel oči a zhluboka dýchal, jeho úzký hrudník zvedajíc se. Chvíli se jemně pohupoval a nemelodicky mumlal na pokraji Naliny slyšitelnosti. Pak strnul, a zůstal tak tak dlouho, že si Nala myslela, že usnul a přemýšlela, zda by do něj neměla dloubnout tlapkou.
Náhle opičák ožil. Kýval a usmíval se, hledíc očima na něco, co Nala nedokázala vidět. "Ano, Mufaso! Máš úplnou pravdu, jako vždy!" Obrátil se zpět k Nale. "Povídal jsem si se svým dobrým přítelem Mufasou."
"Předstíral jsi," obvinila ho Nala. Věděla, že není správné si vymýšlet.
"Ne, ne. To, co jsi viděla, bylo skutečné. Zkus to. Zavři oči a pomysli na Simbu - ne takového, jaký byl, ale teď."
Nala pevně zavřela oči a vyvolala si před nimi obraz Simby. Přišel lehce; viděla ho všude, kam šla. Tentokrát seděl před ní, neposedně mrskajíc ocasem.
"Ahoj, Simbo," řekla Nala, pohybujíce rty bez vydání hlásku.
"Ahoj, Nalo, jak se máš?" utvořila odpověď obrazu. Ale neznělo to správně a ona věděla, že to je kvůli tomu, že slova vkládá svému kamarádovi do úst ona sama, představujíc si, co by řekl. Bylo to zbytečné. Obraz se rozpustil.

Konec smíchu - 5. část

4. července 2011 v 13:00 | Keta
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Je to tak trochu i na Téma týdne :D Už mám celou povídku přeloženou, takže poslední část tu budete mít zítra :) Už se nemůžu dočkat až začnu překládat něco nového xDD Konečně budu mít celou tuhle povídku přeloženou a budu mít prostor na něco dalšího... :)


Rafiki jim trávou poskakoval naproti, houpajíc kolem sebe svou holí. "Květiny? Pro mě? Ach, to jste nemusely!" Ponořil svůj čenich do kytice, dlouze se nadechl, poté dovnitř šetrně namočil prst a slízl z něj sladký nektar. "Moc milé! A teď, Nalo, ty půjdeš se mnou a Sarafino - ty jdi! Kšá!" Plácl lvici po zadku a ona odskočila, vypadajíc velmi nedůstojně. Nala se trochu zahihňala a Rafiki se na ni obrátil se zářivým úsměvem. "To je ono! Tak a teď pojď!"
K Nalině úlevě nešli do jeho děsivého příbytku, ale na vrchol Hrdé skály, příkré a překrásné za úsvitu. I přes jeho věk a to, že chodil po dvou nohou, měla Nala problém držet s paviánem krok, když šplhali do strmého svahu. Když se dostali až na vrchol, posadil se s překříženýma nohama tváří ke slunci i přes všechny okolnosti stále tak svěží, jako když začali šplhat. Nala, lapajíc po dechu a chvějíc se v chladném vzduchu, si šťastně lehla vedle něj, když jí pokynul.
"Tak co budeme ty a já dělat toto překrásné ráno?" Nala netečně pokrčila rameny.
"Dobrá, povím ti to. Dáme Simbu tam, kam patří."
"Co tím chceš říct, Rafiki? On patří sem, k nám… ale je mrtvý." Nové slzy opět lehce vstoupily do Naliných očí, protože byla zesláblá a rozesmutnila ji i sebemenší maličkost.

Konec smíchu - 4. část

20. června 2011 v 15:00 | Keta
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Tak jsem se zase jednou dostala k překládání tohohle... Už zbývají jen dvě části! :3
Má oblíbená část je, když Nala vysloví nahlas myšlenku, že nechce, aby jí Simba chyběl míň... Přesně vím, jak to myslí... :)


Sarabi a ostatní přinesly pěknou tlustou vodní antilopu ke Scarově uspokojení a hyení radosti. Nala jemně okusovala játra; neměla chuť a po požití každého sousta hrozilo, že se opět vrátí nahoru, ale věděla, že lvice těší vidět ji jíst. Když snědla tolik, kolik mohla unést, odsunula se kousek stranou k odpočinku a pak sklouzla zpět na své vyhlídkové místo.
Tam ji taky našla její matka, hledíc přes planinu jak se stíny prodlužují. "Nalo, musíme si promluvit. Nemůžu tě sledovat takhle chřadnout. Je to jako kdybys nechtěla žít."
"Já… nechci," řekla Nala strnule, hledíce na své tlapky.
"Začínáš být hrozně sobecká, víš," promluvila Sarafina ostře; to bylo poprvé od té tragédie, co její hlas zněl nahněvaně.
"Ne, nezačínám!" popřela Nala automaticky obvinění.
"Začínáš. Neuvědomuješ si, jak moc znamenáš pro smečku jako jediné lvíče."
Nala opět začala plakat, beznadějně, při tom čerstvém připomenutí. Už plakala tolik, že bylo ku podivu, že jí ještě nějaké slzy zbyly. Avšak nějak vždy přišly další. Její matka jí zatřásla ramenem.
"Jsi naše naděje, naše budoucnost. Jsi drahocenná pro Sarabi, protože jí připomínáš jejího syna. Jsi drahocenná pro mě - víc, než si kdy dokážeš představit." Vzala svou dceru do tlapek a pohoupala jí. Nala se zachytila žlutohnědé srsti a osušila si do ní slzy. "Tak se pokus žít, Nalo, prosím. Neopouštěj mě," prosila Sarafina, pevně ji držíce.
"Neopustím, mami. Slibuji. Ale každý den to bolí."

Příběh dvou bratrů - Kapitola 3.

10. června 2011 v 21:39 | Keta
ZDE je zdroj anglické verze
Omlouvám se za delší pauzu xD Snad si vzpomínáte, v jaké napínavé chvíli jsme minule skončili... Pokud ne, budete se muset podívat na předchozí kapitoly xD

Kapitola 3.

"Kousl tě ten had?" zeptal se Kopa.
"Ne, mladý princi," odpověděl Rafiki. "Ta kobra nekousala. Plivala."
Kopa se zamračil. "Fuj."
"Mám pokračovat ve svém příběhu?" zeptal se Rafiki. Když Kopa dychtivě přikývl, Rafiki pokračoval.

Mufasa se probudil pár vteřin po Rafikim. V okamžiku, kdy Mufasa spatřil nebezpečí, se postavil na nohy.
"Nehýbej se," zašeptal Rafiki.
"Ale-"
"Tiše," řekl Rafiki, aniž by spustil zrak z kobry.
Rafiki hleděl do hadích očí - hlouběji a hlouběji, plníc jeho mysl klidnými a přátelskými myšlenkami.
"Nejsme nepřátelé," pověděl kobře. "Jsme součástí velkého koloběhu života." Had se začal pohupovat ze strany na stranu. "Nejsme nepřátelé," opakoval dál. "Jsme bratři. Musíme žít v harmonii se všemi ostatními živými bytostmi na zemi.
Kobra složila límec, uklidněna, a pak se odplazila dolů z kopce. Rafiki si zhluboka oddechl.

Konec smíchu - 3. část

2. června 2011 v 17:31 | Keta
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Tohle tu zase dlouho nebylo... :D Trochu mě mrzí, že k tomu nemám žádné obrázky... xD


Kamkoli se podívala, ji zasáhla vzpomínka na Simbu a zranila ji. Byl všude - slunil se na skále, sledoval ještěrky běhat do a z jeskynních stěn, schovával se ve vysoké trávě, aby na Nalu zaútočil, ale prozradil ho jeho mrskající se ocásek. Avšak nebyl tam a chyběl jí tolik, jako kdyby byla pryč část jejího vlastního těla.
Nala nebyla na lví skále úplně sama. Byly tam hyeny, povalovaly se a čekaly, až jim lvice přinesou část svého úlovku. S čerstvou vzpomínkou na těsný únik z jejich spárů na Sloním hřbitově v hlavě se Nala nedokázala přimět k nim přiblížit. Dvě hyeny měly štěňata a lvíče toužebně sledovalo, jak se rozcuchané uzlíčky perou a hrají si spolu. Takoví bývali i ona a Simba - kamarádi, společníci, vyrůstající a učící se.
A byl tu také Scar, samozřejmě. Vůdce smečky sám pro sebe nelovil; dělaly to pro něj lvice. Takže lví král strávil den péčí o svou hřívu a ostřením svých drápů, nebo nejčastěji prozkoumáváním svého území z vrcholu Lví skály.
Byl na Nalu milý, svým způsobem. I když ignoroval svého synovce jak jen mohl, nemohl si nevšimnout jak blízcí si Simba a jeho kamarádka byli. Poskytoval jí utěšující slova a objímal lvíče tlapkou. Ale Simba nikdy moc nevycházel se svým strýcem a jeho nechuť přešla i na Nalu, takže byla v jeho přítomnosti ostražitá. Na jeho doteku bylo něco, co se jí nelíbilo a snažila se z jeho dosahu vykroutit.

Konec smíchu - 2. část

24. května 2011 v 14:30 | Keta
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)
Nu, tak pokud milujete smutné stejně jako já, tady je pro vás pokračování :)


Sarabi zavedla smutný průvod do rokle. Nechtěli, aby s nimi Nala šla, stačilo aby řekla, ale nemohly ji nechat samotnou. Nedokázala uvěřit, že to celé nebyl jenom strašlivý vtip; každým okamžikem očekávala Simbu, jak se na ni vrhne zpoza skály s nadšeným křikem "Napálil jsem tě!"
Tělo ležící v prachu bylo tak poničené a zaprášené, že v něm bylo jen stěží poznat lva. Ale Sarabi lízala nehybný chladný čumák tak dlouho, dokud nebyla Mufasova tvář čistá od krve a špíny a neobjevil se jeho divoký, vznešený vzhled. Jeho oči byly zavřené a jeho jazyk vyčníval mezi velkými bílými zuby. Tělo už ztuhlo.
Nala cítila, jak se jí na hřbetě zježila srst. Mufasa byl královský lev, ale rovněž i veselý, plný života. Vždy měl přátelské slovo pro malé drzé lvíče, které si hrálo s jeho synem. Vidět ho takhle bylo pro mladou lvici příliš. Se šklebem na tváři se otočila stranou a udělalo se jí mdlo.
Když ji její matka čistila, vyděšeně a zahanbeně kňučela. "To je v pořádku, drahá. Je to zcela přirozené. A nikdo se na tebe nedíval," ujišťovala ji Sarafina. Vzpomínka, na co se vlastně dívali, zalila Nalu novou vlnou nevolnosti a zasténala. Představila si tělo svého kamaráda tak, jak bylo tělo jeho otce, otlučené a potrhané a pevně zavřela oči - ale obraz nezmizel. Tisknouce svou hlavu k hrudi své matky zaprosila "Mami, vezmi mě domů. Nechci vidět Simbu."

Příběh dvou bratrů - Kapitola 2.

23. května 2011 v 14:30 | Keta
ZDE je zdroj anglické verze
Upřímně, nebyla jsem si jistá, jestli věřím sama sobě, že se dokážu dokopat k další kapitole... Ale zvládla jsem to a dokonce mě to hrozně moc baví! x)

Kapitola 2.

"V těch dnech byla Lví říše ve velikých potížích," řekl Rafiki.
Na zem, která se proměnila v prach, padlo sucho. Zvířata bojovala nejenom o vodu, ale i o jídlo a místo.
"Do takové země jsem já, Rafiki, přišel…"

Rafiki cestoval mnoho hodin. Bylo mu horko a byl unavený.
Nad Rafikim přeletěla barevná zoborožka. "Vypadáš unaveně," volala. "Proč se neposadíš do stínu?" Přistála mu u nohou.
"Hrozně rád bych, paní… ehm… paní…" spustil Rafiki.
"Jmenuji se Zuzu," odpověděla. "Za tím kopcem u Pěti kamenů je stín," řekla. "No, musím letět. Tolik práce, tak málo času." Vzlétla do vzduchu a uletěla z dohledu.

Konec smíchu - 1. část

19. května 2011 v 22:16 | Keta
Vím, že jsme na ScarFanu a většina z nás uznává záporáky ze Lvího krále... Já jsem na hranici mezi oběma frakcemi... No, každopádně rozhodla jsem se překládat tuhle povídku. Je sice o neoblíbených klaďasech, ale snad to zvádnete :D
Mě osobně se ta povídka hrozně moc líbí, protože je celá o vyrovnávání se se smutkem... A já smutek miluju :D
Jinak ta povídka správně nemá být na části, ale rozhodla jsem se, že bude lepší ji udělat na části, protože kdybych vám ji sem dala rovnou celou, tak si to nikdo nepřečte, protože to bude naráz moc dlouhý... :D
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)

Konec smíchu

Lvíče se světlou srstí poskakovalo krátkou trávou tak mrštně, že jeho matka, i když její nohy byly delší, jen stěží držela krok s jeho divokým hopsáním.
"Pomaleji, Nalo, pomaleji!" protestovala se smíchem.
"Panečku, pořádně jsem jim ukázala, co mami?" Nala neposlouchala. "Být jen o trochu blíž a bum! Všichni by koukali!"
I když bylo lvíče ještě příliš mladé na to, aby se se smečkou účastnilo lovu, její matka pro ni udělala soukromou hodinu lovu a byla hrdá na to, jak si Nala vedla.
"Nemůžu se dočkat, až to povím Simbovi!" pokračovalo lvíče. Lvice, Sarafina, se zatvářila provinile.
"Drahá, vždyť víš, že se od tebe ještě nečeká, že budeš lovit. Myslela jsem, že jsme se dohodly, že tenhle výlet bude naše malé tajemství?"
"Ale jenom Simbovi! Prosím, mami? Je to můj nejlepší kamarád - a bude mi tááák závidět!" dodala Nala a oči se jí uličnicky zaleskly.
"Tak tedy ano," usmála se Sarafina. "Myslím, že je nemožné vás dva držet od sebe."

Kovuova pýcha

12. května 2011 v 21:28 | lvicek99
Rozhodla jsem se přeložit takovej příběh :D Jsou k němu nakreslený přímo i obrázky :D
PS: semtam si tam něco přidám, nebo něco zruším, aby to znělo česky XD
Příběh (c) capricornfox

Kovu nemohl být šťastnější. Jeho království vzkvétalo, jeho smečka ho milovala, a on k ní patřil. Ale to, z čeho byl nejvíce šťastný, bylo trávit volno od svých královských povinností se svou rodinou. Jemu a Kiaře se narodila dvě krásná, mladá lvíčata. maminčin mazánek se jmenoval Chaka, a divoká holčička se jmenovala Shani. Když Kovu sledoval jak si hrají, připomněli mu den, kdy se setkal s Kiarou...

Shledání matky a dítěte

27. dubna 2011 v 15:23 | Keta
Je to jen takzvaná jednorázová podívka, kapitoly to nemá ;)
Jo a přeložila jsem to, ne napsala, pokud jste moc líní, abyste si všimli sami :D
ZDE je odkaz na autora anglické verze ;)

Shledání matky a dítěte

Zira bojovala tak, jak bojovala vždy. Pohazovaná vířícím proudem, otlučená a poškrábaná od suti, kterou řeka sebrala během své divoké cesty, bojovala každým svalem svého těla, aby udržela hlavu nad zpěněnou hladinou.
Nesměli vyhrát, její zrádný syn a vražedné Simbovo dítě. I když ji všichni její spojenci opustili, a dokonce i vychytralá Vitani přelezla na stranu nepřítele; i když přišla o všechny své děti, jedno mrtvé a ostatní ztracené, bojovala dál. Raději svěřila sama sebe řece, než aby přijala pomoc od Kiary a z řeky také povstane. Sama a bez cizí pomoci Zira všechny porazí.
Stiskla čelisti, i když jí voda stále tekla do chřípí. Byla oslepena a ohlušena jejím náporem a nejistá si tím, která cesta vede nahoru. Rozbolely ji nohy, jak se napjala, aby zabránila svému zmáčenému, těžkému tělu se potopit. Byla připravena na Simbu a celou jeho smečku; nyní musela bojovat se samotnou přírodou. Ale stále se nevzdávala.

Příběh dvou bratrů - Prolog + Kapitola 1.

17. dubna 2011 v 17:47 | Keta
Pamatujete si na článek, ve kterém jsem vám navrhla, že bych přeložila Šest nových dobrodružství? x)
Rozhodla jsem se, že vám to sem budu dávat po kapitolách, jako normální povídku...
ZDE je zdroj anglické verze

Prolog

Ahadi, Lví král, miloval oba své syny, Mufasu a Scara. Mufasa byl starší a jednoho dne se měl stát králem, takže s ním Ahadi trávil celé hodiny a učil ho vše, co bude potřebovat vědět. Jak čas běžel, Scar začal na Mufasu žárlit. Pak Ahadi porušil slib, který dal Scarovi. Zlostný a pomstychtivý Scar si dal vlastní slib: Jednoho dne bude vládnout Lví říši.

Takův příběh - 2. kapitola Budoucí král

6. prosince 2010 v 21:41 | Keta
Protože myslím, že všichni už jsme přesyceni povídkami, komixy a vůbec příběhy o Takovi, rozhodla jsem se, že tento příběh už nebudu dál překládat...

<-- Předchozí Další -->

Pouze příběh překládám z angličtiny ;)

Kapitola 2. Budoucí král

Život bez Uru byl pro královskou rodinu těžký. Ahadi byl tak rozrušený ze smrti své ženy, že nechtěl cokoliv dělat se svým novorozeným synem. Hekima ho musel přinutit dát lvíčeti jméno. Nakonec byl pojmenován "Taka," což znamená "špína" nebo "odpad." Ne zrovna nejlepší jméno pro prince.

Takův příběh - 1. kapitola Narození

21. listopadu 2010 v 15:56 | Keta
No coo... Když je tohle taky ScarFan, tak proč bych sem nemohla dát svůj starý-překládaný příběh o Takovi? Překládala jsem ho pro minulý SF tak snad bude dost dobrý i pro tenhle x)

<-- Předchozí Další -->

Pouze příběh překládám z angličtiny ;)

Kapitola 1 - Narození

Byla chladná zimní noc, jako by odsuzovala to, co se událo v Hrdých zemích. Obyčejně noci jako takováto vedly ke zlým věcem...
U podstavce Hrdé skály stál lev hledící ke hvězdám. Měl dlouhou černou hřívu, světle zelené oči a hnědo-zlatou srst. Ten lev byl Ahadi. Této noci vypadal velmi neklidně, protože se bál o svou ženu.
 
 

Reklama